Po čtyři desetiletí si vavříny slávy z letů člověka do vesmíru rozdělovaly jen USA a Rusko (respektive Sovětský svaz). Bezpilotní kosmický výzkum ovšem už dávno přestal být doménou těchto dvou supervelmocí. Proniknout do vesmíru se již podařilo i Japonsku, Číně, Indii a prostřednictvím Evropské kosmické agentury také zemím západní Evropy. Ten, o kom se ví relativně nejméně, ale hovoří nejvíce, je Čínský drak.
Východ je rudý
Pamětníci si možná ještě vzpomenou na prohlášení z konce 50. let, že za bratrského přispění sovětských soudruhů čínští komunisté rovněž vyšlou do vesmíru své družice. Nešlo jen o prázdnou propagandu. Za přísného utajení začala již v červnu 1956 u města Šuang-čcheng-cu v provincii Kan-su výstavba raketové základny, z níž v říjnu 1966 vzlétla i raketa s nukleární hlavicí. Po ideologické roztržce a bez sovětské pomoci to, pravda, trvalo poněkud déle, než se odtud tajně vydala do kosmu také první čínská družice. Ta začala píseň Východ je rudý vysílat z oběžné dráhy koncem dubna 1970. Nikoho tak nenechala na pochybách, čím je čínské úsilí motivováno: vojenskými aspekty a propagandou. Ohlédnutí nás vede k poznání, že čínská cesta do vesmíru byla „výrazně inspirována“ sovětským vzorem. Raketová technika zůstala vždy pevně v rukou vojáků. Rovněž kosmonautika se rozvíjela v rámci vojenských mantinelů a vědecký výzkum i civilní aplikace stály uctivě stranou. Postupně byly vybudovány tři kosmodromy, z nichž se na oběžnou dráhu kolem…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
