Nezávislost centrální banky je užitečná věc. V malých otevřených ekonomikách ale někdy trvá jen tři týdny. Dne 8. listopadu snížily o půl procenta svou úrokovou sazbu Evropská centrální banka i Bank of England - a minulý čtvrtek Praha přesně kopírovala Frankfurt a Londýn. Skeptik si může říct: co tak zásadního se změnilo od října? Tehdy bankovní rada hlasovala 6:1 proti snížení, jak teď mohla být jednomyslně pro? Důvody jsou tři. Guvernér Tůma se dohodl s odboráři, že pro příští rok budou žádat zvýšení platů jen o 7–8 procent. Říjnová inflace byla nižší, než se čekalo. A především: podle čerstvých čísel euro-zóna a speciálně Německo stále víc zpomalují. Centrální bankéři se tedy rozhoupali k akci - ale kde zůstali politici? Rozpočet na příští rok počítá s růstem ekonomiky o 3,8 procenta a odpovídajícím výběrem daní. Není německá stagnace důvodem k zmírnění této optimistické věštby? A dále. Česká národní banka přiznala, že nic nezmůže se sílící korunou; intervence nestačila. Možná by stačilo prohlášení Miloše Zemana, že příjmy z privatizace vláda hned neutratí. Jenže premiér mlčí. Asi nechce lhát.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
