Dva roky po přijetí Česka, Polska a Maďarska do Severoatlantické aliance dozněla v jejím bruselském sídle politická hesla o ukončení studenoválečnického rozdělení kontinentu. Nikdo tu sice nezpochybňuje strategický význam příchodu tří středoevropských států, zároveň je ale zřejmé, že se časy změnily. Příští rozšíření bude promyšlenějším krokem. Uchazečské země budou muset Alianci přesvědčit nejen o své spolehlivosti, ale také o vojenských schopnostech. Příčinou změněného přístupu je odstrašující zkušenost s armádami tří nováčků. Česká republika, Polsko a Maďarsko se potýkají s problémy, o kterých spojenci neměli ani tušení: od neschopnosti ztenčit počet zbytečných byrokratů až po počítačovou nekompatibilitu. Jejich dosavadní vojenský přínos byl velmi malý.
Chyba je v systému
„Nemyslím, že rozšíření bylo předčasné, bylo jen provedeno na základě jiných kritérií. Armády tří nových členů se nacházely v takovém stavu, že se to podepíše na našem dalším rozhodování. Je samotné však z toho lze sotva vinit - kdyby nevstoupili, nikdy bychom tak dokonale nepoznali problémy, které mají i další kandidáti,“ soudí Christopher Donnelly, poradce generálního tajemníka NATO pro střední a východní Evropu.Příprava Slovenska, Slovinska, Litvy, Lotyšska, Estonska, Bulharska a Rumunska je už založena na konkrétních požadavcích. Uchazeči naplňují na míru šitý a pravidelně aktualizovaný „akční plán“, který obsahuje úkoly, s nimiž se první tři země začaly potýkat až po…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
