Je necelý týden před volbami a v Británii panuje všeobecná shoda, že labouristé získají 7. června vůbec poprvé v novodobé historii druhý volební mandát po sobě. Na jejich vítězství si ostatně tipují v londýnských sázkových kancelářích i členové stínového konzervativního kabinetu. Přesto, že je o výsledku rozhodnuto, vše běží podle předem připravených scénářů: politické strany předstírají vážné soupeření a s buldočí vytrvalostí obhajují své volební programy a média poctivě analyzují jednotlivá témata. To vše za situace, kdy Blairova strana vede nad konzervativci téměř o 20 procent. Předvolebnímu mumraji věnují malou pozornost vlastně jen ti, kterým je určen - voliči. Například Skotové se tváří, že se jich letošní volby příliš netýkají: mají totiž už dva roky svůj vlastní parlament. Farmáři sčítají škody, které jim způsobila kulhavka a slintavka, řidiči sledují, jak šplhají nahoru ceny benzinu. Železničáři testují po sérii vlakových neštěstí obnovené rychlostní limity na kolejích, strojvůdci metra se zase těší na to, jak dostanou přidáno, aby nestávkovali během volebního týdne. Ostrovanky mezitím pročesávají šatníky, aby zjistily, v čem se vystavit nečekané květnové vlně tropických veder. Hospody jsou v takovém horku nabité pivaři. Všeobecnou pohodu v zemi narušují jen přetrvávající rasové nepokoje v Oldhamu na okraji Manchesteru.
Jednooký králem
Existuje ovšem jeden předvolební průzkum, podle něhož přibližně stejné procento voličů, které je…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
