Málokterá evropská země prošla v nedávné době tolika proměnami jako Německo. Přesto lze dodnes často slyšet, že to či ono je typicky německé. Mnoho lidí spojuje s Německem auta či pivo, preciznost či ztepilé ženy, bankovní giganty či soudobé techno. Že by to ale mělo být pro Německo nejtypičtější? Samá voda! Pro dnešní Německo jsou nejtypičtější diskuse. A ačkoli umění veřejné rozpravy nepatří mezi hlavní položky kulturního dědictví země, na pomyslném žebříčku diskutérství již po řadu let dominuje právě německá společnost.
Slova ja, zbraně nein
Důvodů je bezpochyby více. Především: kde jsou diskutéři, musí být i něco diskutabilního. V tomto směru má Německo vzhledem k nedávno „dávné minulosti“ mnoho co nabídnout. Ale nejde jen o minulost samu. Neméně významná role připadla také vyrovnávání se s minulostí. Tato disciplína, pro niž má němčina jednoslovný název Vergangenheitsbewältigung, dosáhla od konce 60. let, kdy řada rodinných i státních tajemství pronikla s duchem studentské revolty do univerzitních poslucháren a posléze do ulic, nebývalých rozměrů. Otázky i odpovědi byly různé. Jedno však měly společné: nebyly prvořadé. Prvořadým bylo formování nové, diskutující (západo)německé veřejnosti. Kdo diskutuje, nestřílí - i tak lze definovat jeden z hlavních principů antitotalitarismu a případně pacifismu, jež vzala generačně probuzená SRN za své. Od té doby se ledacos změnilo. Německo se sjednotilo, pacifismus se přežil, studenti změnili priority.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
