Loni v říjnu si známý maďarský exministr financí Lajos Bokros v Praze na konferenci Nadace Bohemiae zavzpomínal na šokovou terapii, která v jeho zemi proběhla na počátku 90. let. Zatímco v Česku se tento pojem spojuje především s uvolněním cen a devalvací koruny, Maďaři začali odjinud - přísným bankrotovým zákonem. „Během několika málo let zbankrotovalo více než deset tisíc podniků. Já jsem to však považoval za důvod k radosti, neboť se nám podařilo vyčistit prostor, v němž pak proběhla skutečná restrukturalizace,“ řekl Bokros, a obdobnou vlnu krachů doporučil i České republice. Shodou okolností Poslanecká sněmovna minulý měsíc přijala třináctou, zatím nejpřísnější novelu zákona o konkurzu (s ní se zavádí například možnost trestního stíhání členů představenstva, kteří nenavrhnou vlastní předlužený podnik do bankrotu). Nutno však říci, že do drakonické maďarské úpravy má stále daleko.
Devadesát dnů a dost
Jak Bokrosova doporučovaná „léčba bankrotem“ fungovala? Od ledna 1992 platilo v Maďarsku pravidlo, že podnik, který lhůtu pro zaplacení některého svého dluhu překročil o více než 90 dnů, si musel vybrat: buď se pošle sám do konkurzu, nebo podstoupí tzv. reorganizaci. Zatímco při konkurzu se majetku ujme konkurzní správce a prodá ho, v případě reorganizace (v českém právu se používá pojem „vyrovnání“) se majitel s věřiteli dohodne na uhrazení alespoň části dluhu, zbytek je mu odpuštěn a smí dál pokračovat v podnikání (výhoda pro věřitele je v tom…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
