Rámeček
IVA ZÍMOVÁ (1956) se vyučila šperkařkou na střední výtvarné škole v Jablonci. Na počátku 80. let emigrovala do Kanady, kde vystudovala obor fotografie na Dawson College na Montreal Institut a na Concordia University. Od té doby cestuje a fotografuje; zaměřuje se na menšiny a lidi na okraji společnosti, s nimiž nějakou dobu žije. Fotografovala Romy ze slovenských osad, kanadské Indiány, Inuity, české menšiny v Rumunsku, Kazachstánu a na Ukrajině, poválečnou Čečnu, Hongkong, čínské vesnice. Naposledy žila v Kosovu a několik měsíců mezi Čečenci v uprchlickém táboře v Ingušsku. Zúčastnila se 20 výstav, z nichž největší je mezinárodní expozice „Práva žen jsou práva lidská“, která už několik let putuje po světě. Tématem jejích zatím posledních výstav je Kosovo (Montreal 1999) a Čečensko - při Festivalu dokumentárních filmů Uherské Hradiště 2000 - a právě probíhající výstava s charitativním posláním v českém PEN klubu.
Od prosince do dubna jste bydlela ve stanu v uprchlickém táboře nedaleko ingušského města Slepcovskaja, kde bylo až sedm tisíc Čečenců. Jak se jim žije v takovém táboře?
Rodiny se musí vzdát soukromí, přitom ale drží pospolu, platí staré zákony a pravidla: muž má hlavní autoritu a rodinu živí, žena dělá všechny domácí práce. Po setmění pomáhali matkám starší synové a chodili pro vodu, ve dne ne, to by se jim celý tábor smál, že dělají ženskou práci. Pro muže je takový život těžší, ženy se zaměstnají, ale oni se jako…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 27 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
