Jaroslav Dušek se před pár týdny dostal na obálku Reflexu, který se staví do role týdeníku, jenž věci nahlíží jinak než ostatní, fakticky však pragmaticky zvažuje, koho si vybrat na titul, aby obchodní úspěch čísla byl zaručen. Titul v Reflexu byl prostě důkazem, že to s Duškovou popularitou začíná být vážné, aniž by on sám o ni ovšem usiloval - to všechno zařídily role v posledních Hřebejkových filmech Pelíšky a Musíme si pomáhat. Jinak už skoro dvacet let Jaroslav Dušek podstatou své tvorby stojí stranou jakékoli magazínové popularity - ať běží o permanentní improvizace Divadla Vizita, které založil počátkem 80. let, nebo o někdejší moderování v pražském Radiu Limonádový Joe či o kreace v bohužel už neexistujícím Radiu Mama anebo o představení spojená s Duškovou pedagogickou činností na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Vyvozoval-li tedy snad nějaký divák, že mu v „původním televizním multimagazínu“ Dokoláč, v němž byl Jaroslav Dušek ústřední figurou a jemuž patřilo šest pátečních půlhodin na ČT 2, bude nabídnuto cosi na způsob Hřebejkova „laskavého humoru“, musel být zcela vykolejen.
Posunutá míra možného
Vyveden z míry Dokoláčem ovšem možná byl i leckterý pravidelný divák „čé té dvojky, našeho, tedy vašeho náročného programu“, jak stanici ve svých slovních eskapádách občas připomněl Dušek, asi vůbec nejdůslednější žák „nedivadelníka“ Ivana Vyskočila. Jestliže se tento odpůrce klasického divadelního provozu snažil s různými partnery dostát své…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
