Před několika měsíci se na knižním trhu objevilo dílo profesora Sorbonny Raymonda Arona (1905–1983) Historie XX. století, a ačkoli se jedná o publikaci zcela mimořádnou, prozatím ji obestírá mlčení. Máme ho snad připsat faktu, že kniha odrazuje svou mohutností (více než 850 stran textu a poznámek), nebo skutečnosti, že Aron vlastně nikdy Historii XX. století nenapsal a dokonce se nepovažoval ani za historika? (Kniha totiž vznikla jako soubor chronologicky a tematicky uspořádaných Aronových přednášek, článků, úvah a zamyšlení nad problematikou století, které do konečné podoby sestavili jeho žáci a obdivovatelé.)
Filozofie mas a primitivů
Čím tedy vlastně Raymond Aron byl - filozofem, sociologem, historikem? Známý francouzský historik Francois Furet kdysi Arona právem označil za politického spisovatele, který disponoval nejrozsáhlejším analytickým potenciálem mezi inteligencí své doby. Pro Arona je typické, jak jsme se mohli přesvědčit i ve dvou jeho u nás dříve vydaných dílech (Demokracie a totalitarismus a Esej o svobodách), přistupovat ke všem nahlíženým problémům z pozic liberála a přesvědčeného demokrata. Jeho výjimečnost spočívá v tom, že na rozdíl od mnoha francouzských (a západních) intelektuálů nikdy nepodlehl svodům komunistické ideologie, ale naopak vždy patřil k jejím nejfundovanějším kritikům. Aron se řadí vedle Hannah Arendtové a C. J. Friedricha k průkopníkům teorie totalitarismu, jehož podstatu přisuzoval jak režimům fašistickým,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
