Tak kde to vázne? Kde je slibovaná vládní pomoc pro pražské továrny ČKD? Ministr průmyslu Miroslav Grégr už dlouho prohlašuje Kolbenku za zkušební projekt svého plánu na záchranu českého průmyslu. Jestli se to povede tady, vypukne „revitalizace“ naostro. V případě ČKD to obnáší - stručně řečeno - vydat státní garance za nové úvěry a umožnit vládě kontrolu nad fabrikou. Proti projektu má však vážné námitky ministerstvo financí, protože je podle něj v rozporu s rozpočtovými pravidly. Je příliš drahý a místo slibovaného rozvoje Kolbenky jen zachraňuje její staré akce. Ministři Grégr a Svoboda se kvůli tomu sešli před čtrnácti dny, ale jejich názory se nezměnily. Stále odkládané rozhodnutí, zda pomoci ČKD, tak zůstává na vládě.
Může za to Rusko
Jak se vůbec náš druhý největší strojírenský podnik (po plzeňské Škodě) dostal do potíží? Ještě loni byl šéf a majitel ČKD Jiří Maroušek, jehož firma v roce 1994 továrny koupila za necelou miliardu, všeobecně uznáván jako příklad úspěšného českého fabrikanta. Nenakupoval na dluh další podniky, ale naopak ČKD zúžil na pět hlavních divizí a ostatní rozprodával. Že své kolegy Soudka, Junka či Stehlíka převyšuje o třídu, dokázal Maroušek v prosinci 1997, když dobrovolně snížil svůj podíl 51 procent akcií na 38 procent (akcie ochotně odkoupily americké a evropské fondy). „V České republice, kde jsou vlastníci posedlí kontrolou nad podnikem, se konečně našel někdo, kdo byl ochoten se o ni podělit,“ oceňuje analytik…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
