Od chvíle, kdy se objevily protesty ekologických aktivistů proti dovozu geneticky upravené kukuřice a sóji, se o těchto plodinách a potravinách, které se z nich připravují, mluví stále častěji i v České republice. Jak se vůbec geneticky modifikované neboli transgenní rostliny připravují a jaká jsou rizika s nimi spojená? Je na místě se jich obávat?
Střelba wolframem
V dva roky starém oficiálním průzkumu veřejného mínění Eurobarometr tazatelé zjišťovali znalosti občanů Evropské unie o biotechnologii a genetickém inženýrství. Ukázalo se, že v průměru třetina lidí neví, že rajče (stejně jako všechny rostliny a živé organismy) obsahuje geny, a čtvrtina občanů EU přiznala obavu, že geneticky upravené potraviny mohou změnit jejich vlastní geny. V oblasti informování občanů tedy existuje velký dluh, a pokud lidé odmítají genetické modifikace, je to hlavně proto, že mají strach z něčeho neznámého. Praktici biotechnologie rostlin tvrdí, že přes svůj moderní název není jejich obor ničím jiným než novým druhem šlechtění. Klasické šlechtění probíhá křížením „rodičovských“ rostlin, přitom je cílem vypěstovat druh s novou genovou skladbou - třeba aby byl více odolný proti plísním. U novéhu druhu přitom rovněž dojde ke změnám na úrovni genů. Takový postup ale trvá léta, zatímco v biotechnologii se podobného cíle dá dosáhnout prakticky na první pokus v období několika měsíců. Genetické modifikace dosáhnou svých cílů s větší jistotou, protože v rostlině se kromě…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 28 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
