Z parlamentních voleb na Novém Zélandě v sobotu 27. listopadu vyšla vítězně středolevá koalice. Skončila patnáctiletá éra „evangelia neoliberální ekonomické teorie“, jak se někdy se sarkasmem říkalo. O její konec se přitom zasloužila právě ta politická síla, která v roce 1984 novozélandskou „tichou revoluci“ - s cílem transformovat uzavřenou a vysoce regulovanou ekonomiku - zahájila: Labouristická strana nastupující premiérky Helen Clarkové.
Rogeronomika začíná
V roce 1984 málokdo pochyboval, že po devítileté stagnaci za vlády konzervativní Národní strany potřebuje ekonomika země, ne nepodobná tehdejšímu východnímu bloku, ozdravnou kúru jako sůl. Labouristé v čele s charismatickým Davidem Langem tehdy utvořili vládu a přes svůj dosavadní sociálnědemokratický program zahájili tak radikální transformaci, že i Margaret Thatcherová vedle toho vypadala jako členka hornických odborů oděná do vyfasovaného vaťáku. Labouristé získali moc v předčasných volbách, doprovázených měnovou krizí. Napjatá atmosféra způsobila, že nastupující ministr financí Roger Douglas a jeho stoupenci mohli uvést do praxe radikální politiku bez ohledu na opozici ve společnosti i vlastní straně. Premiér Lange, právník bez ekonomického vzdělání, přenechal řízení hospodářství Douglasovi. Podporu mezi labouristy si udržoval tím, že soustředil pozornost na zahraničněpolitické otázky, jako byl například proslulý zákaz přistávání lodí s jadernými zbraněmi či nukleárním pohonem v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 28 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
