Území dnešní Republiky Černá Hora, malé středomořské země na západním pobřeží Balkánského poloostrova, tvořilo v rámci římské říše provincii Prevalis. Po příchodu Slovanů vzniklo na jejím místě středověké knížectví Duklja, od 11. století známé jako Zeta, které si dokázalo uhájit svou nezávislost na byzantské říši. Zetský stát patřil ve středověku nábožensky, politicky i kulturně ke katolickému západu. V roce 1077 získal zetský vládce Mihailo Vojislavljevič od papeže dědičný královský titul. Roku 1089 pak bylo v přímořském Baru založeno arcibiskupství.
Srbové a pravoslavní
V 80. letech 12. století si Zetu po několikaletých bojích a plenění podmanil srbský vládce Stefan Nemanja. Tehdy také na území dnešní Černé Hory začíná pronikat pravoslaví. Zeta si ovšem v rámci srbského středověkého státu udržovala do značné míry autonomní postavení a po jeho oslabení v polovině 14. století se opět osamostatnila. Na konci 15. století ztratil zetský stát pod náporem turecké expanze úrodné nížiny a přístup k moři. Centrum státu se přesunulo do Horní Zety těžko přístupné hornaté oblasti známé též jako Černá Hora. Navzdory pokračujícím bojům s Turky byla i Černá Hora ovlivněna renesanční kulturou. V roce 1494 zde byla založena první státem vlastněná tiskárna na světě a vydána první tištěná kniha na Balkáně. Poslední vládce zetské dynastie Crnojevičů svěřil v době turecké expanze svůj majetek i moc vladykovi (biskupovi) cetinjského kláštera, který se tak od počátku…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
