Minulou středu vláda schválila hlavní výsledek dosavadního působení finančníka Pavla Tykače v roli ministerského poradce. Jde o plán na sloučení tří státních institucí (Konsolidační banka, Česká inkasní a Česká finanční), které převzaly od podniků a bank část nedobytných pohledávek. Na samotném projektu není nic nového ani zvláštního, tento záměr existuje na ministerstvu už z éry Ivana Pilipa. Sloučení by mělo upřesnit výši tzv. skrytého dluhu ekonomické reformy, tedy na kolik nás ještě činnost těchto státních záchranných firem přijde. Celé věci však dodává pikantnost účast Pavla Tykače. Česká finanční vedla s Tykačem (neúspěšný) soudní spor o proplacení směnky a vymáhá 18milionovou pohledávku po jeho někdejší firmě Četyl. Dnes vlastní Českou finanční Česká národní banka, ovšem po provedení Tykačova plánu bude spadat pod „jeho“ ministerstvo financí.
Nebudete tomu věřit
Oba obchodní případy jsou dobrou ukázkou toho, jak vlastně státu vznikají takové „nedobytné pohledávky“, o jejichž zprůhlednění nyní Tykač coby státní úředník usiluje. Oba se zároveň vymykají tím, že v nich vystupuje osobně Tykač-podnikatel. Policie totiž sice vyšetřuje poškození několika fondů a bank, jejichž správy se kdysi zmocnila Tykačova skupina Motoinvest, na žádné z problematických smluv však nenašla Tykačův podpis, a proto nebyl nikdy ani obviněn. V prvním případu, kterým se Česká finanční zabývala, se vedl spor o směnku na tři miliony korun, již Tykač osobně vystavil.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
