Co nového ve visegrádské skupině? Donedávna se na tuto otázku odpovídalo jen odkazem na Krakov, kde se nachází prý už poslední praktický důkaz její existence - mariánský hejnal, maďarská melodie hraná polským hasičem na trumpetu z Československa. Schůzka premiérů Buzka, Dzurindy, Orbána a Zemana, která se uskutečnila den před prezidentskými volbami na Slovensku, však byla všeobecně komentována jako velký comeback visegrádského uskupení do velké politiky. Je-li tomu skutečně tak ale není jasné.
Třikrát úspěch
Visegrádská skupina vznikla počátkem 90. let dohodou Československa, Maďarska a Polska kvůli splnění dvou závažných úkolů. Za prvé měla usnadnit těmto zemím opustit Varšavskou smlouvu a za druhé se s její pomocí chtěly tři zmíněné středoevropské země vyčlenit v očích západního veřejného mínění z východního bloku. Nutno přiznat, že se oba úkoly zdařily. Varšavská smlouva se sama rozpustila a v polovině roku 1993 opustili středoevropský region poslední ruští vojáci. V září 1994 pak ministerstvo zahraničních věcí USA zakázalo svým diplomatům používat vůči zemím sdruženým ve visegrádské skupině označení „východní Evropa“ a všechny členské státy se staly prvořadými kandidáty na členství v NATO. Tehdy se naplnily předpoklady zániku visegrádské skupiny, ale než se tak stalo, dokázala povít a celkem dobře odchovat své dítě - Středoevropskou dohodu o volném obchodu (CEFTA). Dohodu, která praktickým zrušením cel na průmyslové zboží a jejich značným…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 24 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
