Ostrých slovních přestřelek nejrůznějších církevních představitelů kolem polistopadových osudů tzv. skryté církve neboli části katolické církve působící za komunistických dob v ilegalitě zaznamenala většina českých médií od roku 1989 víc než dost. Celá rozepře však dodnes zůstává zahalena v mlze emocí, nedostatečných informací a nepřehledné náboženské hantýrky. Zasvěcenější pohled pod horkou církevní pokličku mohou zprostředkovat pouze odborní badatelé (např. Jiří Hanuš a Petr Fiala) nebo osobní aktéři zmíněných událostí, kteří ovšem zpravidla vypovídají s krajní zdrženlivostí. Odhodit tento ostych se nedávno podařilo ženatému katolickému biskupovi Janu Konzalovi (63), jednomu z neformálních lídrů bývalých církevních „disidentů-progresistů“. V knize rozhovorů s novinářem Bobem Fliedrem Zpověď tajného biskupa doplňuje cennými informacemi celkový obrázek o tom, co se vlastně v jedné části bývalého církevního disentu za komunistického režimu dělo a proč je kolem toho dodnes tolik povyku.
Prostě něco dělat
Stručná a díky pohledu jednotlivce také značně neúplná historie tzv. skryté církve v Konzalově podání začíná vcelku nenápadně. Když převzali v Československu v roce 1948 moc komunisté, znamenalo to pro něj, tehdy třináctiletého, i pro celou jeho silně věřící rodinu radikální zlom. Přišla vlna hromadných zatýkání aktivních katolíků, v níž brzy uvázli dva Konzalovi starší bratři, začaly první monstrprocesy s církevními představiteli, konfiskace a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
