Poslanci Walter Bartoš (ODS) a Petr Mareš (US) předložili sněmovně návrh zákona o financování soukromých škol. Snaží se tak bránit jejich existenci proti likvidačním útokům levicové vlády. Jejich čin je významný i z dalších důvodů. Předně je povzbudivé zjištění, že se zástupci naší pravice dokážou dohodnout, když jde o dobrou věc. Za oslavu také stojí, když se mezi politiky objeví lidé, kteří chápou beznaděj, do níž se dostalo české školství, a snaží se v této těžké hodině nějak pomoci.
Za Litvou a Lotyšskem
Národ Komenského je na své vzdělání tolik hrdý, že už mu nezbývají síly postarat se, aby fungovaly zdejší školy. S jakým uspokojením jsme ještě před dvěma lety naslouchali tvrzení ministrů a známých vědců, že patříme ke třetině nejvzdělanějších národů Evropy. Průzkumy vedené předními světovými institucemi však tento mýtus mezitím zrušily: v evropském měřítku jsou naši studenti i dospělí lidé zřetelně pod průměrem. Ale mezi postkomunistickými zeměmi jsme stejně nejlepší, zní rutinní útěcha. I tu však usvědčují ze lži další informace: jsme jedinou zemí z bývalého „tábora míru“, jejíž školy se dosud řídí komunistickým zákonem o vzdělávání, a podle jednoho z lednových čísel časopisu Science mají práce našich vědců pátý nejmenší ohlas v Evropě (před námi skončilo nejen Maďarsko, Slovinsko, Polsko a Estonsko, jak by se ostatně dalo čekat, ale také Litva a Lotyšsko).Před vládou tudíž stojí naléhavá otázka, co s tím. Musel by ji nějak řešit každý…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
