Stížnosti na drahotu, nezaměstnanost, špatně fungující dopravu, pánovité úředníky a zkorumpované politiky lze dnes zaslechnout v každé vesnické hospodě, v každém osobním vlaku či modrobílém autobuse. Čím větší vzdálenost od „centra“ dění a skandálů, tím silnější je pocit, že otočit běh věcí „tam nahoře“ je zhola nemožné. Přitom mají lidé z venkova oproti měšťákům jednu velkou výhodu: své zklamání z „velké“ demokratické politiky si mohou snadno vynahradit v „malém“. Pokud sami nezasedají v zastupitelstvu své vesnice, jistě tam jsou jejich známí nebo příbuzní. Právě místní samospráva je proto nejlepším dokladem toho, nakolik si po osmi letech dokážeme vládnout čili spravovat se sami.
Zázrak na jihu
Jihočeská vesnička Svatý Jan nad Malší poblíž Kaplice patřila za komunistů k nedalekým Ločenicím. V místní Jednotě se daly koupit nanejvýš základní potraviny a do špinavé umakartové hospody chodilo jen pár stále stejných tváří ve stále stejných montérkách. Škola a pošta byly před zavřením.
Dnes se člověk při návštěvě Svatého Jana nejprve lekne, zda náhodou někde omylem nepřešel hranici a neocitl se v cizině: opravené fasády, uklizená náves, nově omítnutá fara a novotou zářící sloupy veřejného osvětlení připomínají venkovské kulisy sousedního Rakouska. Přestože ve Svatém Janu žije jen něco málo přes tři stovky usedlíků, funguje tu malotřídka, mateřská školka, školní jídelna, pošta, obchod, hospoda a kadeřnictví. V každém stavení telefon, do vesnice…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
