I na cestě z nadvlády marxistické ideologie zůstává život Čechů obklopen iluzemi a mýty. Patří k nim víra, že po pádu komunismu se národní ekonomiky samy vracejí do své normální podoby, tedy k principům svobodného trhu, který nejen nejlépe odpovídá lidské přirozenosti, ale dokonce i zajišťuje rok od roku lepší výkonnost. K tomu patří předsudek, že se politika odděluje od ekonomiky a stává se polem svobodné soutěže ušlechtilých myšlenek. Společenská reforma zkrátka dělá jedním škrtem tlustou čáru za komunistickou minulostí a lidé osvobození od přítěže centrálního plánování mohou konečně podle svého naplňovat svá nejtajnější přání.
Současný politický neklid a ekonomická stagnace ale svědčí o tom, že věci jsou o něco složitější. Není žádný „přirozený stav společnosti“, neexistuje ani „přirozená ekonomická rovnováha“. Zbytečně čekáme, že politika bude sama od sebe nezávislá na hospodářské sféře - mohou existovat jen neustále torpédované snahy o její oddělení. Ani za minulostí nejde udělat tlustou čáru, protože vždy existují jen tenká rozhraní. Není žádný zákonitý pokrok v dějinách a naše očekávání lepších zítřků budou vždy ohrožována pocitem, že dobře už bylo.
Ekonomický člověk přichází
Moderní ekonomická věda nepopisuje chování obyčejných lidí, ale modelového „ekonomického člověka“. Ten je veden pouze egoismem, racionálními prostředky se snaží uspokojit své potřeby a přitom se co nejméně namáhat. Ekonomický člověk je světoobčanem bez národních…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
