Dohody o obsazení regionálních vlád nebo míst v městských radách mají v západní Evropě význam i pro velkou politiku. Na nižší úrovni krajů se často zkoušejí koalice, které mohou ukázat cestu, jak sestavit vládní většinu po volbách do parlamentu. Proto vzbudilo ve Francii před devíti měsíci takové vzrušení, když byli pravicoví předsedové pěti krajských rad zvoleni díky podpoře strany extremisty Le Pena, proto se v Německu pět let dramaticky diskutovalo o „magdeburském modelu“, tedy o případu spolkové země Sasko-Anhaltsko, kde sociální demokraté vládnou s tichou podporou postkomunistické PDS. Povolební boj o vládu ve čtrnácti největších českých městech letos ukázal, že u nás je možné všechno. Ve dvanácti z nich vyhrály pravicové strany tak, že mohly samy sestavit městskou radu. Učinily to ovšem pouze na šesti magistrátech. Vzájemná nenávist regionálních pravicových lídrů způsobila, že ve čtyřech případech včetně Prahy složila radu ODS se sociální demokracií, dvakrát spolek s ČSSD domluvili lidovci a Unie svobody. Pravicové strany tak činily s naprostou samozřejmostí - až se člověk divil, proč jim to dosud dělá tak zásadní ideologické potíže na úrovni republiky. Hlavní zprávy ale přišly z Hradce Králové a Českých Budějovic. Zástupci ODS, respektive Unie svobody tam zvolili radu společně s komunisty (lidovci se účastnili v obou případech). Stejné dohody přitom najdeme i na radnicích nejméně deseti okresních měst. Lidsky to lze pochopit. Po dramatickém rozpadu si věrní…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
