Jednou z nejdůležitějších událostí posledních dnů je ostrý posun v německé zahraniční politice: Bonn přestává být hlavním příznivcem rozšíření EU směrem na východ. Nový německý kancléř Gerhard Schröder nejprve 28. listopadu prohlásil: „Sdílím vizi svého předchůdce, ale změnily se podmínky, takže bude o hodně obtížnější tuto vizi realizovat.“ V úterý 1. prosince pak francouzský prezident Jacques Chirac po rozhovoru se Schröderem dodal, že „proces rozšíření bude trvat déle, než jsme plánovali“. Vzniká tedy nová situace a diplomaté ze zemí čekatelů na členství v Unii mají o čem přemýšlet.
Odjezd před pádem opony
Zájem Unie o rozšíření dnes jednoznačně překrývá start společné evropské měny. Měnová unie začne fungovat od 1. ledna příštího roku, euro ale národní měny plně nahradí až za tři a půl roku. Evropa stojí před obrovským krokem do neznáma. Pro tamní podniky a finanční svět bude euro ještě předtím, než se budou moci projevit jeho výhody, znamenat hlavně obrovské náklady a také řadu zmatků, účetních potíží apod. Velkou neznámou zůstává i to, co přinese společná evropská měna v makroekonomické rovině. Udrží například všechny členské státy na uzdě rozpočtovou disciplínu? A pokud ne, jak na to budou silné a disciplinované členské státy reagovat? Jaká bude politika Evropské centrální banky, která se přes noc stane nejmocnější evropskou institucí? Osvědčí se? Nebude podléhat politickým tlakům, anebo naopak, nebude její protiinflační politika…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
