WEJ ŤING-ŠENG (narozen 1950 v Pekingu), mimořádná osobnost čínské politické opozice, vešel do povědomí veřejnosti koncem 70. let jako redaktor a vydavatel samizdatového časopisu Tchan-suo (Zkoumání) a jeden z vůdců hnutí tzv. Zdi demokracie. Byl první, kdo začal veřejně a nahlas požadovat zásadní změny; po vydání politického manifestu Pátá modernizace se stal nejznámějším čínským kritikem vládní politiky a obhájcem lidských práv. Vynikal odvahou, nekompromisností, sarkasmem, jasností myšlení a argumentace. V roce 1979 byl zatčen, odsouzen pro „kontrarevoluční“ činnost na 15 let a jeho proces zahájil frontální útok proti čínskému disentu. Z vězení vyšel koncem roku 1994, začátkem následujícího roku však byl znovu zatčen a odsouzen na 14 let. V listopadu 1997 byl propuštěn ze „zdravotních důvodů“ a vykázán do USA, kde nyní žije v exilu.
Během vaší nedávné návštěvy v Praze se vás novináři vyptávali na nejrůznější aspekty porušování lidských práv v Číně. Mě by teď spíše zajímal váš osobní myšlenkový vývoj. Když jste se v roce 1978 zapojil do hnutí Zdi demokracie, odlišoval jste se od počátku od ostatních účastníků jasně formulovanými myšlenkami a přímočarým způsobem vyjadřování, v té době mezi vašimi současníky zcela nevídaným. Jak jste dospěl ke svým názorům, jaké knihy a jací lidé vás ovlivnili?
Četba mě zase tak moc neovlivnila, jak sám dobře víte, tehdy byly v Číně k mání pouze sebrané, či spíše pečlivě probrané spisy…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 24 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
