Autor se mýlí
Rád bych zareagoval na článek Znovu na index (Respekt č. 43/98). Nevím, jestli jsem po druhém ročníku právnické fakulty ten nejpovolanější, s daným případem nejsem podrobně obeznámen, ale jistá tvrzení autora článku mne nutí ozvat se. Existují tři zásadní oblasti, ve kterých se dle mého soudu autor článku přinejmenším mýlí:a) Vinit soudkyni Benešovou z duševní poruchy je nanejvýš nespravedlivé. Soudce se musí řídit zákonem, a tak se v tomto případě i stalo. V paragrafu 11 Občanského zákoníku se praví: „Fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.“ V komentovaném Občanském zákoníku autorů Bičovského a Holuba se k tomu uvádí: „Intimní sféra osobnosti je chráněna jako taková, to znamená, že i tvrzení, která jsou pravdivá, přesto tuto sféru potvrzují.“ Zkrátka a dobře, nikdo nesmí uveřejnit, že souložíte se svou sousedkou, i kdyby to byla pravda. Proto se nelze divit, že soudkyně nepřipustila výpovědi svědků uvedených v článku, neboť jejich svědectví byla patrně v daném okamžiku irelevantní.b) Jednou ze zásad soukromého práva v rozvinutých zemích je snaha o prevenci. Pokud je možné zabránit škodě dopředu, je to lepší než později vymáhat náhradu za nepříznivé následky. Ohledně ochrany osobnosti je tento princip vyjádřen v paragrafu 13 Občanského zákoníku,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
