Brněnské soudkyni Jiřině Benešové pravděpodobně ve chvíli, kdy odsuzovala k „zákazu“ knihu novinářky Jany Soukupové Kdo na Hradčanech spěje pro peklo, přeskočilo, nebo se subjektivně ocitla v jiném čase a v jiném společenském zřízení. Její rozsudek je natolik anachronický a nesmyslný, že snad ani není nutné argumentovat proč. Na vině jsou údajně tři krátké pasáže, jež se dotýkají osobní cti opata premonstrátského kláštera Josefa Pojezdného, jednoho z klíčových aktérů nepřehledného a i vinou soudů zřejmě nerozmotatelného případu Marty Chadimové. Kvůli těmto třem sporným místům (svědci jsou ochotni je potvrdit, soud je však odmítl vyslechnout) je odsouzena celá kniha, která je ovšem o něčem zcela jiném. Ale i kdyby byla pouze a jen hanopisem o opatovi Pojezdném, byl by její zákaz přinejmenším problematický. V demokracii totiž platí právo psát a šířit i pamflety, samozřejmě s tím, že za ně musí jejich autor nést odpovědnost. A to tak, že riskuje ostudu, výsměch, a dojde-li k soudu, pak - v případě, že prohraje - i hmotný postih. Řekněme, že k tomu všemu je „dílo“ Jany Soukupové, které opravdu nelze nazvat objektivním či nestranným, zralé. Ale tím to končí. Soudu není nic do toho, jakým stylem a s jakou tendencí je kniha napsaná či jakému zájmu slouží. To ať posoudí čtenář nebo kritika. Soud by se měl zastavit u nařízení omluvy, nanejvýš u pokuty. Jít dál je obyčejná cenzura a pokus o obnovení indexů zakázané literatury.Jak asi bude provedení takového zákazu vypadat? Bude…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
