Praktická univerzita
Sleduji s respektem systematické a poučené pokrytí vzdělávací politiky ve vašem listě; ve chvílích malomyslnosti mne dokonce napadá, že jste snad jediná česká redakce, kde vědí, co to je to vzdělání, a jsou schopni věnovat mu přiměřené místo mezi ostatními tématy. O to víc mne mrzí, když šlápnete, byť i jen trochu, vedle. Stalo se to v článku Vzděláním do Evropy (Respekt č. 35/98). Martin Kontra v něm referuje o velmi potřebném projektu nižšího stupně vysokoškolského vzdělání, které by zajisté mělo být institucionalizováno v bakalářském studiu bohaté a diverzifikované nabídky. Přebírá však perspektivu dělení na „praktické vzdělání“ na bakalářském stupni a „teoretické“ na univerzitách. Tak nevím, chcete-li rozesmát advokáta, řekněte mu, že jeho povolání je nepraktické; stejně tak nevím, proč strkat pod klobouk „teoretické práce“ povolání veterináře, soudce, architekta, finančního analytika, personálního managera či sociálního kurátora, abych z té tisícovky povolání, na které připravují univerzity, vybral jen namátkou. Nebezpečný omyl spočívá v samé polarizaci teorie a „praktického vzdělání“. Buď pan Kontra nevědomky podlehl marketingové strategii škol bakalářského stupně, které se raději než jako nižší stupeň označují jako „praktické vzdělání“, anebo si myslí, ale tomu se zdráhám uvěřit, že na vyjmenovaná a jim podobná povolání stačí nějaká praktická instruktáž, a univerzity by měly školit jen vědce pro základní výzkum?Po čtyřicet let…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
