„Značná část finančních prostředků Fondu národního majetku (FNM), které jsou určeny na odstraňování starých ekologických škod, se vydala nebo hodlá vydat zbytečně,“ tvrdil už na jaře 1997 náměstek ministra životního prostředí Michael Barchánek. Zájmy životního prostředí jdou přitom jaksi stranou - noví vlastníci chtějí především zhodnotit svůj majetek odstraněním závad na něm a ekologičtí podnikatelé chtějí jednoduše co nejvíc zakázek za co největší peníze. Hrozí, že se zbytečně vyplýtvají desítky miliard. Toto podezření potvrdil letos v březnu i Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). „Dopadlo to katastrofálně. Celý systém má řadu míst, která se dají zneužívat,“ říká Zdeněk Smělík, který půlroční práci kontrolorů řídil. Deset procent prověřovaných prostředků - téměř 200 milionů korun - bylo poskytnuto a použito chybně. Ve dvou případech (celkem šlo o částku téměř 42 milionů korun) mají kontroloři podezření, že byl spáchán trestný čin, a předali proto státnímu zastupiteli podnět k šetření. Vláda však závěry NKÚ přijala s ledovým klidem: ke zneužití prostředků nedošlo. Nedostatky, které NKÚ odhalil, vznikaly v minulosti a dnes už k nim nedochází.
Plať, tlusťochu
Věc má svůj počátek už v šerém privatizačním dávnověku. Při prodeji státních fabrik do soukromých rukou museli reformátoři vyřešit jednu otázku: kdo a jak zaplatí likvidaci ekologických škod, které podnik natropil ještě v dobách komunismu. Protože nebylo dost dobře možné, aby za staré chyby nesl…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
