„Není pochyb o tom, že každé vyhánění a nucené vysídlování je v rozporu se základními představami o lidských právech. Před padesáti lety to však patřilo k následkům války vyvolané německým politickým vedením.“ Tolik diplomatické hodnocení poválečného odsunu českých Němců, jak je loni publikovala Společná česko-německá komise historiků. Kdo si nemusí dávat tolik pozor na jazyk jako ostře sledovaní vědci, může to říci i jinak: Němci nás sice vyprovokovali, odpověď nás ale zařadila do neslavné kategorie národů, které na svém území provedly etnickou čistku.
Vyhnáním Němců v letech 1945–46 začal náš ústup ze sféry západní civilizace, dovršený o dva roky později komunistickým pučem. Přestože jde o nejtemnější okamžiky moderní české historie, společnost se s nimi dosud veřejně nevyrovnala. Řada událostí a faktů byla vytěsněna z historické paměti, takže nejen průměrní občané, ale ani vzdělanci pořádně nevědí, co se před padesáti lety vlastně stalo. Proto je třeba přivítat, že se věci konečně dávají do pohybu. Tým historiků Slezského muzea v Opavě právě dokončil kroniku drsných poválečných let. Projekt vedený Tomášem Staňkem financovala sto tisíci korunami Grantová agentura České republiky a výsledné tři brožury rozhodně nejsou čtením na dobrou noc. Kdo je prolistuje, pochopí, proč se v Čechách a na Moravě hovoří ještě dnes o poválečném „odsunu“ tak vyhýbavě.
Masové popravy
"Nutz Walter ubitý, učitelku mateřské školky přibili na prkno a ubili k…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
