Ve zdramatizovaném televizním výstupu seznámil Jacques Chirac své spoluobčany s tím, o čem spekulovala francouzská média už dva týdny: Národní shromáždění se rozpouští a předčasné volby se vypisují na 25. květen a 1. červen. Hlavní prezidentovy argumenty, kterými prodává své rozhodnutí veřejnosti, lze shrnout do čtyř bodů.
Za prvé: Etapa konsolidace ekonomiky po socialistickém odkazu skončila a pro novou je třeba „obnovená důvěra občanů“.
Za druhé: S novým parlamentem se dostaví i nezbytná energie k dalším reformním krokům.
Za třetí: Jen nová vládní většina s dostatečně dlouhou akceschopností může zvládnout důležitá rozhodnutí, před nimiž země stojí.
Za čtvrté - a hlavně: Jde o sjednocování Evropy. Datum řádných voleb by připadlo na dobu, kdy se bude definitivně rozhodovat o státech, které se „kvalifikují“ do skupiny společné měny. Chirac chce proto oddělit vnitřní francouzské záležitosti od evropských. Zároveň tvrdí, že vládní většina, jež vzejde z předčasných voleb, bude mít silnější pozici pro jednání s evropskými partnery.
Kdo utáhne opasek
Přes výbornou Chirakovu rétoriku uvedené argumenty neobstojí, respektive jen zamlžují to, co ho k vypsání předčasných voleb opravdu vedlo. Stačí si všimnout: základem prezidentova výkladu pro veřejnost je vlastně absurdní teze, že k lepšímu vládnutí potřebuje zeštíhlit svou parlamentní většinu. Obliba Juppého vlády je totiž tak mizivá, že pravice vyjde z nových voleb notně oslabená. To…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
