„Do Prahy tiše vešla skupina dvanácti jezuitů v černých kutnách, s poutnickými holemi, pod rohatými klobouky zrak sklopený k zemi - chystalo se rozhodné střetnutí. Militantní misi do Čech požehnal osobně Svatý otec.“ Tak popsal příchod prvních žáků svatého Ignáce do Prahy v roce 1556 ve svém protikatolickém pamfletu „Katedrála“ Zdeněk Mahler. Členové Tovaryšstva Ježíšova se u Mahlera stávají zlověstným znamením tajné katolické strategie, jak obnovit postavení církve v kacířském Království českém. Když se to jezuitům a jejich světským ochráncům o necelých sto let později podařilo, „zbyly z království jen zpustlé, vylidněné kraje“.
České země od té doby o svou katolickou víru opět přišly - podle průzkumů se k ní dnes hlásí jen třetina obyvatelstva, do kostela v neděli přijde jen každý dvacátý. Již třetí návštěva papeže Jana Pavla II. za posledních sedm let, ohlášená na 25. dubna, signalizuje, že církev by Čechy i dnes ráda získala zpátky. Úspěch papežovy návštěvy i dalších misijních akcí proto závisí do značné míry na tom, jak se katolíci dokáží vyrovnat s averzí, která tu zbyla po minulém pokusu. Nebudou to mít snadné. Odpor ke všemu římskému není v Čechách až na výjimky příliš vidět, přesto je z mnoha důvodů mimořádně silný. Desítky let se už ve škole učíme, jak těžce katolíci národu v sedmnáctém i osmnáctém století uškodili. Nejvíc odsuzujeme jezuity, kteří se stali - v čele s paličem českých knih páterem Koniášem - symbolem „pobělohorského teroru“.
Na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
