Téměř každý den se objevuje v našich médiích alespoň jedna informace o českém zlatě, jeho průzkumu a možné těžbě. Informace mají společného jmenovatele - nejsou nové a už ani nepřinášejí nový pohled. Jejich základní schéma lze shrnout následovně: Těžba zlata zničí krajinu. Nikomu nic nepřinese (a proto jsou úředníci, kteří povolili průzkum, lumpové). Bude se používat jedovatý kyanid, který zamoří vodu. Zlato je vázáno s nebezpečným arzenem. Chraňme rodinné „stříbro“. A tak dále.Těžko si představit, že by někdo bez patřičného rozhledu veřejně vystupoval například jako obhájce nebo odpůrce těžby sklářských či slévárenských písků. Přitom se tyto klenoty, které mají větší hodnotu než ložiska zlata, prodaly do zahraničí a jejich těžba způsobuje podstatně větší jizvy v krajině, než by způsobila těžba zlata. Nikdo však nad tím nepláče. Připadá mu to zbytečné.Se zlatem je to jinak. O něm se vyslovuje skoro každý: novináři, vědci (včetně předsedy Akademie věd), velikáni kultury, všichni ve víře, že zlatu rozumí - každý přece ví, jak vypadá, každý ví o jedovatosti kyanidů… Pokročilejší úroveň má diskuse na dané téma v časopise Vesmír. Ale ani tady zdá se spor nebude vyřešen. A tak čím víc se čtenář o českém zlatě dovídá, tím více obdivuje ty, kdo mají na věc vyhraněný názor.
Kyanid a odpad
Pro nezaujatější pohled je dobré si všimnout především dvou momentů. Za prvé: člověk je v současné době významnějším geologickým činitelem než příroda sama. Za druhé:…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 24 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
