Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Komentáře

Musí to být nutně Klaus?

Václav Klaus se pokusí sestavit menšinovou vládu. Pro ODS je tento fakt tím zásadním, něčím, z čeho v žádném případě nemůže ustoupit. Je to ale skutečně to nejlepší řešení? A pro koho je "nejlepší" - pro ODS, pro voliče koalice, pro Klause osobně? Pro většinu pravicově či liberálně orientovaných občanů se zdá být rovnice Klaus rovná se premiér nedotknutelným dogmatem. Proto není od věci tento všeobecný názor poněkud zpochybnit.

Václav Klaus se pokusí sestavit menšinovou vládu. Pro ODS je tento fakt tím zásadním, něčím, z čeho v žádném případě nemůže ustoupit. Je to ale skutečně to nejlepší řešení? A pro koho je „nejlepší“ - pro ODS, pro voliče koalice, pro Klause osobně? Pro většinu pravicově či liberálně orientovaných občanů se zdá být rovnice Klaus rovná se premiér nedotknutelným dogmatem. Proto není od věci tento všeobecný názor poněkud zpochybnit. Zůstane-li totiž Klaus předsedou menšinové vlády, má to svá pro a proti, nebo jak by řekl sám premiér, své náklady a výnosy.

Evropské poměry a modla konsenzu

Končí období silné dominantní pozice jedné strany. Začíná období složitého hledání a vytváření konsenzu, který vyžaduje jemnější politickou práci a spolupráci. Zvládneme-li to, výrazně se přiblížíme evropským poměrům, kde se o podstatných otázkách vyjednávat musí, tvrdil minulý týden v MF Dnes sociolog Ivan Gabal. Tento názor u nás není ojedinělý, nicméně takovéto srovnávání s evropskými poměry je třeba odmítnout hned z několika důvodů. Předně ještě nejsme normální západoevropskou zemí, kde základní kameny a instituce tržní ekonomiky fungují bez přestávky desítky, případně stovky let. Transformace české ekonomiky není dokončena (přestože Václav Klaus tvrdil opak), a je proto stále ještě nutné, aby reforma měla výrazného lídra. Je samozřejmě správné, když jsou on i jeho stran kontrolováni silnou opozicí, jenomže to je něco jiného než patová situace, ve které se v současné chvíli nacházíme.Za druhé: západní země jsou sice dosud bohatší než my, ale prosadit v nich v poslední době nelze téměř žádnou reformu, což je také jedna z příčin hospodářské stagnace a stoupající nezaměstnanosti (viz Německo, Francie, Španělsko). Inspirovat se tedy tím, jak se v západní Evropě v poslední době rozhoduje o důležitých věcech, zní jako špatný vtip. Ostatně to, co se v západní Evropě v minulosti podařilo prosadit, bylo jen málokdy výsledkem konsenzu, který šel napříč politickým spektrem. Lze si snad představit, že by Margaret Thatcherová či John Major konzultovali privatizaci telekomunikací nebo železnice s labouristy? Jinými slovy: demokracie bez obsahu není žádnou hodnotou.

Václave, ty nesmíš

Václav Klaus zatím rozhodně odmítá možnost, že by mohla sociální demokracie nějakým způsobem ovlivnit „základní směry reformy, a především pak tempo privatizace“, zatímco Zeman naopak pokládá „korekturu reformního procesu“ za podmínku podpory menšinové vlády. Je sice pravděpodobné, že oba dva lídři - mimochodem oba velcí egocentristé - budou muset nakonec ustoupit ze svých pozic, nicméně zatím se zdá, že Václav Klaus riskuje podstatně více než Zeman.Nejlepší scénář by předpokládal - pokud se vůbec podaří sestavit menšinovou vládu -, že program menšinové vlády v ekonomické oblasti bude minimální: kabinet se pokusí (pravděpodobně marně) sestavit rozpočet a kromě běžných „správcovských a údržbářských funkcí“ omezí ostatní, především pak koncepční aktivity, na minimum. Je ale bohužel pravděpodobné, že vláda s nulovým programem nebude mezi voliči příliš populární, neboť toho nebude mnoho dělat. Většina voličů ovšem bude za její nečinnost činit odpovědným jejího předsedu. Proč tedy musí být předsedou takové poloúřednické vlády zrovna Klaus? Proč nemůže zůstat předsedou ODS, stát poněkud stranou a sbírat novou energii pro příští volby? Druhá, horší možnost je menšinová vláda, která bude muset přistoupit na určitý programový kompromis. V tom případě riskuje Václav Klaus ztrátu tváře. Prakticky o každém tématu, které najdeme v podmínkách sociálních demokratů, napsal Václav Klaus kritický článek. Ať již jde o opětovné snížení věková hranice pro odchod do důchodu, zrušení adresného vyplácení přídavků na děti, ombudsmana nebo vyšší územněsprávní celky, vždy bylo jeho stanovisko vyhroceně odmítavé. Zavedení školného Klaus naopak prosazoval. Lze se proto důvodně obávat, že jako předseda vlády ochotné ke kompromisům ve věcech, které sám dříve označil jako zásadní, bude ztrácet politické body. Tedy znovu: nebylo by lepší, aby byl šéfem takovéto vlády někdo jiný z ODS - například Stráský nebo Jiří Vlach? Historie zná přece řadu příkladů politiků, kteří na čas odešli, aby se mohli úspěšně vrátit. A bylo to pozitivní i pro jejich zemi: Churchill, de Gaulle, Šimon Peres.

Václave, ty musíš

V ODS na tyto a podobné argumenty zatím, zdá se, nikdo neslyší. Aktuální důvody, proč by měl Klaus zůstat premiérem, jsou také v mnohém přesvědčivé. A nejde jen o to, že Klaus je lídrem a zakladatelem ODS a pro většinu jejích členů je jakousi posvátnou krávou. Předně nechce ODS ustoupit Zemanovu diktátu. Klausův - i když třeba dočasný -odchod z funkce by navíc mohl otřást samými základy této strany, která by se tím mohla rozpadnout. A to by mohla být pravděpodobně pohroma pro celkovou stabilitu této země. Tato skutečnost je umocněna faktem, že sám Klaus se předsedou vlády stát chce, a ODS by ho (i kdyby prozatímně) musela „dát na čas k ledu“ pouze proti jeho vůli.Druhý vážný důvod pro setrvání Klause je důvěryhodnost České republiky v zahraničí. Stejně jako je Václav Havel určitým symbolem morálním, je Václav Klaus vnímán jako otec zatím relativně úspěšné a zahraničními médii dosud spíše oslavované transformace. Zahraniční investory nebudou nikdy detailně zajímat finesy a propletence naší politické scény. Odchod Klause z funkce premiéra by tedy nepochybně - alespoň z počátku - chápali jako cosi neblahého. To, co platí pro zahraniční investory, platí pak do určité míry i pro mnohé tuzemské podnikatele. A konečně zapomenout nelze ani na to, že čistě aritmeticky Klaus tyto volby vyhrál. Pokus o sestavení vlády lze také chápat jako jeho povinnost.V tuto chvíli se tedy zdá, že je zbytečné dále spekulovat: Klaus Havlovo pověření přijal a příští týdny, ukáží nakolik bude úspěšný. Jedno je ale jisté. Pokud menšinovou vládu sestaví a bude dál premiérem, jeho výchozí pozice před předčasnými volbami bude pravděpodobně o poznání horší než nyní.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].