Jan Ruml:
Nestanu se neřízeným torpédem
Novinář a politik Jan Ruml (41 let, svobodný, středoškolské vzdělání), od dubna 1990 náměstek federálního ministra vnitra, od června 1992 ministr vnitra ČR. Vedle V. Havla poslední disident ve vysoké politice je jedním z nejostřeji sledovaných politiků. Nedávno prohlásil, že končí; ve funkci by však měl strávit ještě osmnáct měsíců.
Co jste na ministerstvu vnitru udělal nejdůležitějšího? To nejdůležitější, co se stalo ještě ve společném státě, byla likvidace Státní bezpečnosti, vznik nových zpravodajských služeb, federální policie a dalších institucí. Rozpad státu ten nezměrný kus práce zlikvidoval a my jsme začínali znovu. To nám zabralo rok práce.Dokázal jste se ubránit úředníkům, kteří vás přesvědčovali, že spoustu nových nápadů nelze uskutečnit?Obecnou povahou úřednického aparátu je, že se brání změnám. Málokterý úředník přichází s tím, co lze udělat, spíše jej napadá, co udělat nejde. U mne je ale podstatná část aparátu sestavena z nových lidí, kteří nemají instinkty státních úředníků. To je určitá výhoda. Na druhé straně jim ovšem chybí určitá štábní kultura.Co je největším nedostatkem současné policie?Pořádková policie trpí nedostatkem lidí, kriminální policie nedostatkem techniky. Nicméně kriminální policie je na vysoké úrovni. Práce policisty není stále finančně ohodnocena tak, jak by měla být. Policii schází úcta společnosti. Žije stále v určitém neklidu: jedním z jeho zdrojů jsou obavy policistů,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
