Město, o kterém se mluví
Probuď se a zastav, začnou se dít tajné a neuvěřitelné věci
Ospalý pohraniční zapadákov se během pár porevolučních let změnil v „největší kulturní centrum mezi Prahou a Vídní“. Říká se mu česká Paříž. „Chtěl bych tu žít,“ rozplývají se tisíce lidí, kteří se denně jezdí podívat na ten zázrak. Středověké město dekorované siluetou skály s malebným zámkem oslní každého.Mnozí si kladou otázku, jak je to možné. Proč zrovna Krumlov zastínil všechna ostatní česká města. Proč se tu konají dostaveníčka diplomatických špiček Rady Evropy nebo Severoatlantické aliance, i když tu stojí jediný slušný, navíc sotva čtyřhvězdičkový hotel. Proč byl městem nadšen anglický princ Charles, přestože při prohlídce zámku narazil do skleněné výplně dveří a rozřízl si nos. Proč na Krumlov nezanevřela španělská princezna, i když jí byla v zámeckých chodbách nesnesitelná zima a navíc ji tam vyděsil městský tajemník, když jí na zahřátí nabídl své propocené sako. Jak to, že jediný Krumlov dokázal undergroundové legendě Ivanu Jirousovi vyvrátit přesvědčení, že „český národ je beznadějně ztracený, rasistický, blbý a zlý“. Vždyť přece místní občané neměli pro Jirousovy procházky v dámském spodním prádle o nic větší pochopení, než v kterékoli jiné české obci.
Rožmberský azyl
Světové poutě do Krumlova měly skromnou předehru už za normalizace. Neopakovatelná atmosféra chátrajícího rožmberského města přitahovala české vzdělance, nabízela jim útočiště,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
