Jsem pro knedlíky
Karlovarský festival očima německého kritika
Festival v Karlových Varech prošel těžkými časy. Mnohé nasvědčovalo, že se letos bude konat jeho vznešený pohřeb. Žádné peníze, žádné filmy, žádné publikum. Nový nezkušený tým. Málo času na důkladnou přípravu. Dopadlo to jinak. Festival sice nebyl nijak oslnivý, ale probíhal v uvolněné tvůrčí atmosféře a z organizátorů vyzařoval optimismus. Vzbuzovali dojem, že mají všechno pod kontrolou, a jen občas se zazdálo, že pestrý ruch, který vyvolali, sledují trochu užasle. Výběrová komise vedená kritičkou Evou Zaoralovou sestavila v pozoruhodně krátkém čase slušný program. Byly zde zajímavé tituly, například francouzský film s anglickým názvem Time is money (s nepředstavitelně popudlivým Maxem von Sydow v roli líného spisovatele, který se zcela soustřeďuje na své manželské problémy) nebo norský film Stella Polaris, v němž se životní osudy jedné ženy propojují s politickými dějinami země, a v neposlední řadě i vítězné dílo - velice španělský a velice faustovský film Mi Hermano del Alma. Kde však zůstaly filmy Američanů nebo slavných Evropanů, filmy, které se stávají událostmi a zvyšují atraktivitu festivalů v Berlíně, Cannes nebo Benátkách? Odpověď je jednoduchá. Takové filmové události se konají v Berlíně, Cannes, Benátkách a ne ve Varech.Statut A se ve světě přiznává pouze půltuctu festivalů. Karlovy Vary jej sice získaly, ale ostatní festivaly této kategorie jsou ceněny výše. Jedním z důvodů je…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 16 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
