Od Cézanna k Matissovi
Příspěvek do diskuse o kulturním dědictví
Kolem muzea d'Orsay, bývalého pařížského nádraží, se týdny táhla až půlkilometrová fronta. Expozice Barnesovy nadace s názvem od Cézanna k Matissovi patřila mezi události loňského evropského výstavnictví.Po sedmdesáti letech se do Francie vrátilo, na čtyři měsíce, sedmdesát pláten moderních malířů, z nichž některá - týká se to zejména Degase (jeho obrazu z cyklu Koupající se dívky) - mají klíčový význam pro dějiny moderního umění. Na bývalém nádraží byla k vidění díla Renoira, Moneta, Gauguina, Seurata, Lautreca, Rousseaua, Picassa, Soutina, Matissa, a to díla, která v originálech lze jinak výhradně spatřit ve Spojených státech. Tam je totiž ve dvacátých letech vyvezl veřejnosti celkem neznámý americký farmakolog Albert Barnes, který ve statutu nadace, již založil, určil výslovně: Obrazy nesmějí opustit muzeum v Pennsylvánském Merionu a nesmějí být ani barevně reprodukovány! V Paříži byla vystavena jen malá část Barnesovy kolekce: sběratel vyvezl asi dva tisíce pláten, soch a jiných artefaktů. Expozice byla zajímavým příspěvkem do diskuse, která stála v poslední době Francouze tolik energie v rámci jednání GATT: Patří kulturní dědictví a péče o ně především do rukou státu, nebo má zůstat výlučně v péči soukromníků? Zatímco etatické pojetí kultury je snad jedinou věcí, na níž se Francouzi v poslední době shodují, poukazují Američané na sběratele Barnesova typu jako na zachránce toho, čeho…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
