Jen houšť a větší kapky
Co nám dnes říká televizní normalizace
Jsme svědky zvláštního úkazu. Tento stát má za sebou padesát let téměř nepřetržité totality, které se nemohly nepodepsat ani na kulturní produkci „pro masy“. Přesto Radu České televize znepokojují právě televizní seriály z éry normalizace. Když už by se měla tato díla znovu vysílat, měla by prý být doplněna úvodní informací: ta by vysvětlila, že určitá fakta v tom či onom filmu byla úmyslně zkreslena, a zároveň by celou věc uvedla na pravou míru. Dejme tomu, ale proč ta selekce? Proč stejným způsobem nevysvětlovat díla protektorátní či z nejtemnějších padesátých let? A co se týče „umělého zkreslování skutečnosti“, vietnamská válka v podání americké levicové kinematografie zde představuje zářný příklad. Jane Fondová si zkrátka s Jiřinou Švorcovou příliš nezadá.
Brusič Karhan bez komentáře
Problém je v podstatě opačný: normalizační díla odpovídají tehdejší realitě více, než to dokázaly předchozí totalitní vlny a než je dnes leckomu milé. Příkladů a srovnání je po ruce dost. Začněme protektorátem. Až překvapivě mnoho lidí dodnes s nostalgií sleduje - v televizi často uváděné - filmy typu „Kristián“ či „Přítelkyně pana ministra“, typické produkty své doby. Se skutečností nemají společného zhola nic, respektive vytvářejí vlastní pseudorealitu, ale přesto by se nad nimi mohl hnidopich z Rady České televize pozastavit. Jak může úředník cestovní kanceláře Kristián alias Alois Novák…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
