V česko-slovenských vztazích stále polojasno
Velkorysost Klausovy vlády zřejmě nezná mezí
Mezi státy a národy existují za normálních okolností tři roviny vztahů - lidská, institucionální a mezistátní. Málokdy přitom platí, že vlády se k sobě chovají přátelštěji než obyčejní lidé, protože jejich počínání je zpravidla zatíženo mocenskými, historickými a prestižními motivy. Takováto „vysoká politika“ s sebou často přináší neklid a napětí do každodenního života občanů, zatímco opačně směrovaný pohyb pozitivních signálů je mnohem méně obvyklý. Tomuto nebezpečí jsou při utváření vzájemných styků vystaveny všechny státy Českou a Slovenskou republiku nevyjímaje.
Ministr Josef Zieleniec vyslovil koncem července názor, že dosavadní vývoj česko-slovenské spolupráce je úspěšný. Významné pozitivní prvky tu zajisté jsou: rychlé rozdělení měny, fungující celní unie a především samo hladké rozdělení federace a následné pokládání základů budoucích vztahů. Česká politika však zaznamenala i citelné nezdary. Předně nevyšel tah s pozastavením vydávání akcií slovenským DIKům a investičním fondům. Problematický je český postup při jednání o společné hranici a hlavně se nedaří dovršit vleklá jednání o dělení federálního majetku. Úspěchy i neúspěchy jdou přitom na vrub velkorysosti, která je hlavním jednacím nástrojem české reprezentace od okamžiku rozdělení státu. Někdy je však těžké ji odlišit od benevolence, s níž vláda toleruje iracionální a nepřátelské prvky v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
