Šidítko národního smíření
V Nikaragui trvá nestabilita
Devatenáctého srpna zajal oddíl tzv. recontras, znovu vyzbrojených bojovníků proti bývalému sandinistickému režimu, skupinu vládních politiků a důstojníků. Hned nazítří stejnou mincí oplácelo komando sandinistů: v hlavním městě se zmocnilo několika představitelů opozice. Dnes už jsou všechna rukojmí opět na svobodě, ale zůstávají otázky. Jak je na tom ve skutečnosti Nikaragua tři a půl roku po svobodných volbách?
"Chceme být vládou všeho lidu
"Volby, konané 25.února 1990, vyhrála šedesátiletá Violeta Barries de Chamorro. Žena, jíž pro výkon funkce hlavy státu v tak neklidné zemi nechyběly ani zásluhy (roku 1979 byla členkou revoluční vládní rady, ustavené po pádu Somozy, a její manžel, liberální novinář Pedro Joaquín Chamorro, byl zavražděn somozovskou Národní bezpečností 10.ledna 1978), ani odhodlání, ani morální předpoklady. Navíc, zvítězila tehdy neuvěřitelnými 55% svého Národního opozičního svazu (UNO) nad zdánlivě neotřesitelnou Sandinovskou frontou národního osvobození (FSLN), která získala jen 41% hlasů. Přitom uplynulo jen půl roku od 19.července 1989, kdy sandinisté bombasticky slavili desáté výročí své revoluce - uprostřed hladovějící a občanskou válkou rozvrácené země, když tzv. potravinovou kombinaci AFA (tj. rýži, cukr a fazole) dostávali pravidelně pouze vojáci, lékaři a přístavní dělníci. Jenže…Jenže Národní opoziční svaz Violety Chamorrové byl svazkem…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
