Nechte ten mozek na skle!
Do kina s prášky na uklidnění
„Říkal jsem, že tam máte nechat ten mozek na skle a střeva na stínítku,“ rozčiluje se režisér. Štáb rozpačitě mlčí. „Je tu sakra ještě někdo mimo mě ochoten respektovat scénář?“ pokračuje režisér. To není skutečnost. To je scéna z filmu Lawrence Kasdana Grand Canyon.
Útok na první signální
Vlna brutality, krve a surového naturalismu ovládla za poslední léta kina a televizi tak nápadně, jako by dokazovala argumenty komunistů, že železná opona chránila před nejhorším brakem.Distribuce argumentuje, že lidi mají na takové filmy právo a že jimi koneckonců vydělávají na filmové umění. Novináři mlčí, patrně nechtějí být nařčeni z dogmatických pokusů o omezování svobody. Přitom takové zobrazování agresivity a týrání nemá charakter publicistického ani uměleckého díla. Je to útok na první signální soustavu, ukájí lidský hyenismus, týž, který nás nutí zblízka sledovat havárie a vůbec utrpení. Nemravnost takového zobrazování má svým způsobem nemálo společného s pornografií. Zatímco na tom, že pornografie ohrožuje mládež a vůbec uráží veřejné morální cítění, se výborně shodli komunisté s křesťanskými církvemi (představujícími obvykle značný potenciál v demokratických parlamentech), k násilí se moderní společnost staví mnohem benevolentněji.Začátkem roku 1991 se nechal místopředseda federální vlády Jozef Mikloško (KDH) slyšet, že křesťanské strany nejsou spokojeny s přemírou nahých dívek v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
