Rehabilitace aneb navrácení cti
My, bývalí političtí vězni z let 1948–1968, považujeme tuto dobu za temné místo v historii naší republiky. V únoru 1948 uchopila KSČ po dlouhodobých přípravách násilím politickou moc a v celé zemi likvidovala principy demokracie. Stovky lidí bez ohledu na věk byly popraveny, tisíce ubity při výsleších a ve věznicích, nespočet jich přišlo o život v koncentračních táborech. Desetitisíce mužů byly v PTP a TNP, zemědělci byli nejen zavíráni, ale i vysidlováni s celými rodinami a majetek jim byl ukraden. Stejně tak se nakládalo s příslušníky řeholních organizací a s jejich majetkem. Všechno, co KSČ v těchto letech prováděla, lze přirovnat k metodám fašistů. Podobně jako příslušníci druhého odboje povstali proti fašismu, povstali jsme my proti komunistické totalitě. Protože nevidíme žádný rozdíl mezi násilím, zvůlí a zločiny let 1939–1945 a 1948–1968, žádáme, aby náš zápas dostal statut třetího odboje.
Ve sdělovacích prostředcích i ústy vládních činitelů se nám říká, že budujeme demokratický, spravedlivý a sociální stát. Je to skutečně pravda?
Proč právě probíhající rehabilitační procesy zvýhodňují ty, kteří jen otevřeně nesouhlasili se vstupem okupačních vojsk do ČSSR (my jsme přece také nesouhlasili), a byli proto zbaveni členství v KSČ a svých míst ať ve školách, armádě, úřadech či jiných resortech? Mnohým z nich byly (ještě před rozhodnutím prezidenta o zrušení vyznamenání) dokonce vráceny medaile získané…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
