Máte pocit, že ztrácíte své děti? Vezměte je na oběd, nikdy není pozdě

Mezi rodiči oblíbený bestseller Držte si své děti, který jste napsal spolu s Gaborem Matém, popisuje, že se děti přestávají orientovat na své rodiče, jako tomu bývalo dříve, a místo toho jsou pro ně nejdůležitější spolužáci a kamarádi. Považujete tento jev za nebezpečný. Není to ale přirozené? Není normálním vývojovým stadiem, že se děti začnou proti rodičům vymezovat, přestanou v nich vidět vzory a oporu pak hledají spíš u vrstevníků?

Ptala jste se, jestli je to přirozené, a pak jste použila slovo normální. To jsou dvě různé věci. Normální je, co se běžně děje. Přirozené je, co by se mělo dít. Myšlenkou knihy je, že je dnes až příliš normální, že jsou rodiče, prarodiče a další dospělí, kteří se o děti starají, nahrazeni vrstevníky – ostatními dětmi nebo teenagery. Je to normální, ale není to přirozené.

Opravdu to ani v určitém věku, řekněme během dospívání, není přirozené?