Rodičovství jako projekt aneb posedlost dokonalou přípravou

Když se dnes podíváme na svět rodičovství, snadno získáme pocit, že vychováváme budoucí astronauty. Kalendáře dětí bývají zaplněné od pondělí do neděle, skoro každá hodina naplánovaná. Škola, kroužky, sportovní tréninky a rozvojové aktivity. Jako by každý volný okamžik představoval promarněnou příležitost. To dovede na mnohé vytvářet i velice nepříjemný tlak.  

Posedlost dokonalou přípravou 

Není divu. Současná společnost rodičům neustále připomíná, že na budoucnost dítěte je třeba se připravovat co nejdříve. Čím více aktivit, tím lépe. Čím dražší kurz, tím větší šance na úspěch. Jenže opravdu to funguje? 

Sociologové už řadu let upozorňují na fenomén takzvaného intenzivního rodičovství. Jde o přístup, ve kterém se z výchovy stává téměř manažerský projekt. Každé rozhodnutí musí být promyšlené, každá minuta využitá a každý talent rozvíjený na maximum. 

Přitom právě v době, kdy se snažíme dětem nabídnout úplně všechno, jim často bereme něco velmi důležitého. Prostor pro nenahraditelnou vlastní zkušenost. 

Nuda dnes získala pověst nepřítele 

Nuda je dobrý stimul kreativity a může být jedním z nejlepších učitelů. Když dítě nemá připravený program na každou minutu dne, musí samo hledat, co ho zajímá. Učí se tvořivosti, samostatnosti i schopnosti překonávat frustraci. Samozřejmě existují situace, kdy děti potřebují více struktury a podpory, například u některých neurovývojových odlišností. Pro většinu rodin ale platí, že ne každá volná hodina musí být zaplněna organizovanou aktivitou. 

Podobně je to i se sportem. Úkolem rodiče není dítě tlačit k výkonu ani stát neustále za jeho zády. Mnohem důležitější je nabídnout příležitost. Motivovat, podpořit a vytvořit podmínky, aby si mohlo různé aktivity vyzkoušet. Děti se potřebují učit překonávat výzvy, ale zároveň potřebují cítit, že jejich hodnota nezávisí na výsledcích. 

Někdy může mít větší význam obyčejné odpoledne venku než další specializovaný kurz. Stačí dětské kolo, spolehlivá helma a možnost vyrazit za kamarády nebo objevovat okolní svět. Právě v takových chvílích vznikají zkušenosti, které nelze naplánovat ani koupit. 

Už ne status, ale spolehlivost 

Zajímavé je, že podobným vystřízlivěním prochází i náš přístup k dětskému vybavení. Mnoho rodičů už opouští honbu za drahými statusovými symboly a vrací se k selskému rozumu. Zjišťují, že radost z pohybu nezajistí luxusní značka, ale spolehlivá výbava a podpora, ať už jde o běžecké boty nebo o kolo z Decathlonu. 

Možná je čas přestat přemýšlet o dětství jako o projektu. Děti nepotřebují dokonalý plán na příštích dvacet let, nýbrž potřebují bezpečný domov, podporující vztahy a důvěru, že si se světem dokážou poradit. A někdy také potřebují, aby je prostě a jednoduše dospělí na chvíli nechali být.