Táhněte, odkud jste přišly. Jak Trump rozkládá demokraty

Donald Trump poslal o víkendu čtyři americké kongresmanky „zpátky, odkud přišly“ - čímž zřejmě myslel Afriku či Latinskou Ameriku, protože se jedná o rasově pestrobarevné ženy: Alexandrii Ocasio-Cortez (narozenou ovšem v New Yorku jen pár stovek metrů od místa, kde se narodil prezident), Ayannu Presley (narozenou v Massachusetts), Rashidu Tlaib (narozenou v Michiganu) a Ilhanu Omar (narozenou v Somálsku, do Spojených států nicméně přišedši jako dítě). Samozřejmě a právem se strhla kritika prezidentova zjevného rasismu, nicméně Donald Trump ví, co dělá. Výpad je ukázkou, jak ošklivá bude nadcházející prezidentská kampaň - a jak snadno se může stát, že ji stávající prezident ovládne a namaže si demokraty na chleba.

Trumpův útok totiž nepřišel z čistého nebe. Aféra ve skutečnosti začala už o týden dříve, hluboko v řadách samotných demokratů, když komentátorka deníku The New York Times Maureen Dowd nechala ve svém pravidelném nedělním sloupku promlouvat de facto demokratickou stranickou šéfku a předsedkyni dolní komory Kongresu Nancy Pelosi. Ta se v textu obouvá do stejné, již jmenované čtveřice mladých demokratických kongresmanek, přezdívaných dnes už běžně pro svou ideologickou vyhraněnost a neochotu ke kompromisům „úderka“ (the squad).

Pelosi se tu brání proti kritice, že dovolila odhlasovat další financování ochrany amerických hranic bez toho, že by prosadila opatření na větší ochranu především dětí migrantů (k situaci na jižní hranici USA více zde). „Úderka“ ji za to tvrdě kritizovala - a Pelosi ve zmíněném komentáři vrací úder s tím, že kongresmanky jsou sice hlasité, ale v řadách demokratů neoblíbené a bez dalších spojenců. „Nemají žádné stoupence. Jsou to čtyři lidé a přesně tolik hlasů také mají,“ prohlásila mimo jiné stranická veteránka, která (mimo jiné) dovedla demokraty k vítězství v kongresových volbách vloni na podzim.

A už to jelo. O tom, že mezi radikálním křídlem demokraty a pragmatickým středem panuje nesmiřitelný konflikt, se mluví už dlouho. Teď už hlavní tvář „úderky“ známá také jako AOC obviňuje Pelosi z rasismu - dosti podobně, jako to udělala senátorka Kamala Harris nedávno během předvolební debaty na adresu dalšího zástupce středové politiky Joea Bidena. Z jiných zdrojů zase vyplývá, že Pelosi s mladou čtveřicí v podstatě nekomunikuje už od zimy, když se odmítly přidat k jejímu návrhu na boj se změnou klimatu, a místo toho vysunuly do popředí vlastní radikální návrh přezdívaný Zelený nový úděl.

Podstatou sporu je možná i generační řevnivost, ale hlavně zcela odlišný pohled na to, jakým způsobem se má v dnešních Spojených státech dělat politika. Pelosi a další centristé mají za to, že je potřeba především takticky porazit prezidenta, k čemuž je zapotřebí vítězit také ve státech, jež jsou plné bílých a kulturně dosti konzervativních voličů, především mužů v manuálních profesích. Nové hvězdy jako AOC sice umí vyvolat nadšení v řadách aktivistů, ale v liberálním New Yorku se prezidentské volby nevyhrávají. Připomeňme, že Trump získal ve volbách o několik miliónů hlasů méně než Hillary Clinton, a přesto sedí v Bílém domě. Ve velkoměstech na pobřeží je hlasů pro demokratické kandidáty habaděj, jenže k vítězství to v americkém volebním systému nestačí.

Aktivistická levice má naopak za to, že je potřeba prosazovat pořádně radikální program, neboť establishmentu všech barev mají mladí i spousta dalších lidí plné zuby. Žádají politiku bez kompromisů, odvážnou a s rozletem. Centristé se snaží být stylistickou protiváhou Trumpa: oni jsou ti rozumní, spolehliví, racionální, lze se s nimi domluvit. Aktivisté chtějí být co nejvíc programovou opozicí. Kde chce Trump stavět protipřistěhovaleckou zeď, tam oni chtějí dekriminalizovat nelegální přistěhovalce, kde prezident ruší Obamacare, tam oni žádají zdravotní systém evropského střihu (v pondělí odpověděly na společném vystoupení Trumpovi, že neví, jak vysvětlit Američanům, že nemají zdravotní péči, a tak je napadá).

Donald Trump se ale evidentně podstatně více bojí centristů, jako je Pelosi, kteří s ním dokážou občas skutečně vyběhnout - a kteří ho také porazili v podzimních volbách. Útok proti „úderce“ je tak veden chytře. Nejenže mají dámy jít zpět do zemí, z nichž nepocházejí, ale - jak Trump tweetoval - „Nancy Pelosi jim k tomu jistě ráda vyřídí víza“. Jinými slovy, Pelosi je stejná jako já, myslí si to co já. A centristům nezbývá, než se na obranu svých kolegyň rychle sešikovat, což také promptně udělali - včetně Pelosi.

Ve Spojených státech nepanuje shoda, jestli Trump kalkuluje správně. Možná to s rasistickou kartou opravdu přehnal, ale možná taky ne. Jeho snaha tlačit demokraty doleva je zjevná. Jde o to, aby bílí konzervativní voliči na Středozápadě měli (stejně jako v minulých volbách) i nadále pocit, že demokraté nehájí jejich zájmy; že jsou stranou všemožných menšin a radikálních „městských“ nápadů. Čím lépe pro „úderku“, tím lépe pro nás, uvažuje se teď zjevně v Oválné pracovně Bílého domu.