Rozhořela se na internetu blokovací válka?

Když na všech webových stránkách zablokujete reklamy, co se stane? Nezhroutí se celá infrastruktura internetu? Zhruba tak se ptá Casey Johnson ve svém článku Welcome to the Block Party, který se věnuje stále populárnějším a rozšířenějším softwarům, jež uživatelům umožňují blokovat vyskakovací okna a reklamy na navštěvovaných internetových stránkách.

Tyto programy reagují na to, že online inzerce je stále agresivnější a pro uživatele méně příjemnější, tím pádem se jí snaží vyhnout. Navíc reklamu většinou zajišťují třetí strany – agentury, které sbírají data o našem chování na internetu, což většinou na důvěře také nepřidá.

Casey Johnson si všímá nebezpečí plynoucího z plošného blokování reklamy, které už dnes postihuje zpravodajské portály, pro něž je příjem z reklamy klíčový. Jak přežít ve světě, kde nejenže není dostatek čtenářů, kteří by byli ochotní za obsah platit, ale ještě jsou schopni odstínit inzerci, na což zadavatelé reklamy budou jistě brzy reagovat menším zájmem.

Ústřední dilema, které není snadné rozetnout, je následující: Vydavatelé nemají žádné právo nutit své čtenáře konzumovat obsah, o nějž nestojí, a navíc poskytovat informace o jejich chování na webu třetím stranám. Na druhou stranu: záleží nám na těchto soukromých datech o navštívených stránkách více než na tom, zda budou jistá média vůbec finančně schopná vytvářet obsah, který nás zajímá?

Východisko z toho není snadné - a kromě toho, že by se reklamní prostředí mohlo kultivovat, jsou tu i pesimistické scénáře. Jak Johnson odhaduje, trend blokování reklam může vést k tomu, že média začnou své zprávy prodávat v pudu sebezáchovy přímo gigantům jako Facebook, Twitter nebo Google, v jejichž aplikacích se nemají uživatelé šanci reklamě bránit už vůbec. Nebo se také posílí nebezpečný trend native advertisingu, kde se více a více rozpouští hranice mezi redakčním obsahem (článek, recenze) a reklamou, aby konzument nepostřehl, že je inzerci vystaven.

Nejnovějším zprávou z této reklamní války je překvapivé páteční prohlášení Marca Armenta, tvůrce blokovací aplikace Peace, že po dvou dnech stahuje své antireklamní rozšíření z internetového obchodu App Store.  Nový operační systém iOS 9, který Apple ve středu zpřístupnil stovkám milionů vlastníků iPhonů a iPadů, umožnil svým uživatelům blokovat internetovou reklamu a právě Armentova aplikace se okamžitě stala celosvětovým hitem:  v USA se Peace dokonce umístilo na prvním místě žebříčku.  Ti, kteří již aplikaci mají, ji mohou nadále používat, ale nedočkají se žádných vylepšení ani  aktualizací. „Dosáhl jsem velkého úspěchu, ale nemám z toho dobrý pocit, stalo se něco, co jsem nepředpokládal, ale předpokládat měl. Blokátory reklam přinášejí mnoha lidem užitek, ale zároveň působí škodu mnoha dalším,“ napsal na svém blogu s tím, že nechce obírat o výdělky autory ani vydavatele.

Dát dohromady ty hodiny mu zabralo pouhých dvacet minut během nedělního večera. Na druhý den je ukázal svému učiteli technických prací, který ho za ně pochválil. Čtrnáctiletý muslimský student Ahmed Mohamed z Irvingu v Texasu si pak dal vlastnoručně vyrobené hodiny do batohu a šel na hodinu angličtiny. K jeho smůle se během ní na jeho budíku spustil alarm, který vyděsil učitelku. Vysvětloval jí, že se jedná o podomácku vyrobené hodiny, ona však byla jiného názoru a nenechala si ho vymluvit: „Je to bomba!“ Proto do školy zavolala polici, která Mohameda vyvedla v poutech - a on skončil ve vazbě pro mladistvé.

Ve filmu by to mohla být komická scénka, ve skutečnosti tento incident ukazuje na islamofobii panující na amerických středních školách. A řada dotázaných se domnívá, že k takovéto reakci by nedošlo, kdyby se student nejmenoval Ahmed Mohamed. Zázračné dítě a jeho fotka v tričku NASA a policejních poutech se staly tento týden globálním symbolem geekovství.

Za Mohameda se postavily mnohé výrazné osobnosti ze světa vědy a technologií včetně Marka Zuckerberga. Nyní je z něj celebrita, kterou čeká audience v u Obamy i pozvání do Silicon Valley. Jeho případ však připomíná skutečnost zvýšené policejní šikany barevných studentů na amerických středních školách. Což podrobněji rozepisuje Mathew Rodriguez na serveru Mic.

Matka zmizelé čtrnáctileté Karen měla neuvěřitelné štěstí, že se svou dcerou opět shledala. Nakonec možná i kvůli tomu, že se od první minuty nespoléhala na mexickou policii. Reportáž, kterou pro BBC napsala Nina Lakhani, líčí příběh, který je pro stát México – region bezprostředně obepínající hlavní město – až bolestně typický. Každoročně tu beze stopy zmizí více než tisíc dívek, z nichž polovině je méně než 17 let. Z všech mexických států je tento pro ženy absolutně nejnebezpečnější; za poslední dekádu jich tu bylo zavražděno 2 228.

Drtivá většina unesených a zmizelých dívek padne za oběť obchodu s lidmi a nejinak tomu mělo být i v případě Karen. Její rodiče však po jejím zmizení, kdy si ve městě odskočila na veřejné toalety a už se nevrátila, nečekali povinných 72 hodin, než policie začne konat. Okamžitě začali zkoumat její počítač a objevili na něm facebookový profil, o němž neměli tušení. Karen tu měla čtyři tisíce přátel, ale mezi nimi také jednoho velmi podezřelého muže, jenž na fotkách pózoval se zbraněmi a náctiletými dívkami. Právě on s Karen v posledních dnech často chatoval a dokonce ji dal smartphone, aby mohli zůstat v kontaktu.

Tuto stopu poskytli policii a vyplatilo se po ní jít. Po šestnácti dnech pátrání se Karen našla na autobusovém nádraží. Měla v plánu odcestovat do New Yorku, kde ji onen záhadný – a nikdy nedopadený – muž sliboval slávu, peníze a kariéru zpěvačky. Podařilo se mu ji tak zmanipulovat, že ani netušila, v jakém je nebezpečí.

Podle odhadů v celém Mexiku postihne obchod s lidmi zhruba 20 tisíc obětí, z nichž drtivá většina je nucena k prostituci. Úřady přitom zjišťují, že stále více obětí si agresoři – tak jako v případě Karen – vyhlížejí online.

Když si člověk anglicky vygoogluje „třetí vlnu feminismu“, vyskočí na něj mimo jiné i fotografie zpěvačky a aktivistky Kathleen Hanna. Právě ona stojí za fanzinem a pozdějším hnutím Riot Grrrl. Byla to ona, kdo se si na počátku devadesátých let za svou misi zvolila proměnit dominantně mužskou punkovou scénu v rovnoprávné prostředí. Pustila se do toho se svou kapelou Bikini Kill, jejíž debutová kazeta Revolution Girl Style Now! z roku 1990 nyní vychází vůbec poprvé v reedici na CD, vinylu a digitálně.

V článku pro Village Voice nyní Hanna vzpomíná na hudební vlivy té doby, zamýšlí se nad feminismem v digitální éře a také připouští, že není úplně povzbuzující zadat do internetového vyhledávače své jméno plus slovo „bitch“. Jak se dnes ohlíží za oněmi časy, je nejlépe patrné textu sklady Run Fast její současné kapely The Julie Ruin.

Video: Sugestivní, takřka monochromatický klip natočil pro novinkový singl Suite F kapely Please The Trees režisér Igor Zacharov. Skladba předchází vydání albové novinky Carp, kterou Please The Trees pokřtí 22. září v Přístavu 18600 v pražském Karlíně. Podle jména desky „kapr“ je stylové, že se klip odehrává během výlovu jednoho jihočeského rybníka.

https://vimeo.com/137827231

Kulturní tip: Estonský filharmonický komorní sbor, Katedrála Sv. Víta, Praha, 21. září. Pouhých deset dní poté, co osmdesátiny oslavil Arvo Pärt, vystoupí ve Svatovítské katedrále soubor, jenž umí hudbu tohoto předního skladatele předvést jako žádný jiný. To ostatně potvrzují dvě Grammy, které mají na kontě za interpretaci jeho skladeb. Estonský filharmonický komorní sbor založil v roce 1981 dirigent Tõnu Kaljuste s cílem propagovat estonskou hudební tradici, kde na první místo patří jak Arvo Pärt, tak třeba tvorba Veljo Tormise. Program pražského vystoupení bude cele věnován Pärtově duchovní tvorbě a uskuteční se v rámci festivalu Dvořákova Praha.

https://www.youtube.com/watch?v=QyDEtrd4BeU