Trápit se, cítit úzkost z budoucnosti a z toho, co může přinést, je riskantní. Pokud někdo takovým černým myšlenkám propadá často a příliš, může si tím vykoledovat deprese, zdravotní problémy, někdy i duševní nemoc. Ale jak ví každý, kdo do téhle spirály někdy upadl, není lehké přestat. Obligátní „netrap se tím“ většině lidí nepomáhá. Nyní však dva psychologové z Kalifornské univerzity uveřejnili v internetovém žurnálu Social Psychology and Personality Compass studii, která se zabývá kladnými stránkami takového trápení. Píše o tom nymag.com.
Obecně vzato, obavy z nepříjemných následků či událostí vedou jejich „majitele“ k poznatku, že je nutné pro jejich odvrácení něco podniknout. To probouzí jednak aktivitu, která tyto starosti utišuje, a za druhé to posiluje schopnost efektivně nahlížet a překonávat překážky, které se plánům na odvrácení problémů mohou postavit do cesty. Proto jsou podle kalifornských vědců starosti něčím, co bychom neměli zahánět a potlačovat, ale naopak vědomě je ve své mysli vítat – tedy ve střídmé a neobsesivní formě.
Kate Sweeny and Michael Dooley definují starost jako „nepříjemný emocionální stav vyvolaný neodbytnými obavami o budoucnost“. Server nymag.com k tomu zmiňuje dvacet let starý výzkum psychologů, kteří zadali dobrovolníkům jednoduchou otázku: Jak starosti a obavy zasahují váš život? Na prvním místě se umístilo rozrušení způsobující nesoustředěnost a chaos, na druhém pak to, že člověk optikou starostí vidí problém větší, než ve skutečnosti je. Potlačovat starosti a snažit se na ně „nemyslet“ ale nepomáhá - vynořují se znovu, znenadání a s nezmenšenou silou.
Ve stejném průzkumu dostali respondenti otázku, jaké pozitivní hodnoty jim přehnaná starostlivost přináší. Většina se shodla, že díky ní dokáže svůj život lépe organizovat, analyticky myslet a být svědomitější. „Úzkostní, k obavám náchylní lidé se samozřejmě snaží vyhnout negativním scénářům ohledně budoucnosti,“ cituje nymag.com autory výzkumu, „ale nejen to. Současně s tím efektivně snižují nutkavou potřebu cítit starost. Například úzkost z výsledku pracovního pohovoru může člověka přimět k delší a lepší přípravě nebo k preventivnímu pátrání po jiných volných místech, což v důsledku sníží strach z toho, jak pohovor dopadne.“
Takže čím víc se bojíte, tím líp se připravujete - a tím míň se nakonec potřebujete bát. A když plán ani příprava nakonec nepomůžou a vaše obavy se naplní, aspoň jste na ně připraveni. Jak píše Cari Romm v New York Magazine: úzkostného člověka nemůže žádná špatná zpráva příliš překvapit. A když to nakonec dopadne dobře, zdá se to po všech těch předchozích starostech a obavách ještě skvělejší a báječnější, než to reálně je.
„Považujte svoji úzkostnost za něco jako obranný pesimismus,“ radí Romm. „Svět vám staví do cesty spoustu tíživostí i kravin a není od věci mít proti nim emocionální brnění. A právě tím mohou být obavy. Zachází-li se s nimi správně, fungují jako štít mezi životem a všemi těmi strašidelnostmi, které si představujete.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
