Jak jsem hájil Čechy

Minulý týden jsem se v Budapešti zúčastnil konference o evropských volbách, kterou pořádala Maďarská evropská společnost. V příspěvku nizozemského sociologa André Krouwela, který představoval v tabulkách postoje Evropanů k nejrůznějším věcem a tématům, jsem nerad zaznamenal, že negativní postoje vůči zahraničním pracovníkům mají prý Češi druhé nejhorší v EU po Portugalcích, a co se týče celkových xenofobních postojů, jsme na tom v celé EU vůbec nejhůř.

Můj příspěvek na následujícím panelu se týkal sice něčeho úplně jiného (stejně jako většina konference), přesto jsem cítil potřebu se tak nějak vyjádřit k tématu, o kterém nic profesně nevím a kterým se vůbec nezabývám. A protože mne polil stud za něco, o čem jsem neměl ani tušení, jal jsem se Čechy krátce hájit, což obecně občas na mezinárodních fórech (raději než doma) činím.

Ač nemám moc rád řeči o národní psýché a nejsem ani trochu sociolog, troufl jsem si poznamenat, že Češi rádi pořád hudrají, brblají a nadávají na všechno, ale především pak tehdy, když jim anonymní průzkum či internetová diskuse pod články zaručuje, že to je názor, za který nemusejí nijak ručit.

Možná Češi nemají rádi imigranty, ale také možná většina z nich tuší, že se to nesluší vykřikovat veřejně. Pak jsem řekl, že tady imigrantů moc nemáme a že většina lidí s radostí využívá možnosti nakupovat (či dokupovat nezbytné) ve vietnamských krámcích. A že se mi zdá, že Češi se k Vietnamců chovají poněkud neslušně a pohrdlivě, protože jim tykají, ale nenávist moc cítit není.

Pak jsem řekl, že mám dojem, že česká xenofobie v podstatě nevylézá z pohodlí bačkor a piva u televize. To, že někdo nemá rád imigranty, neznamená, že se účastní nějaké fašistické či protiimigrantské demonstrace (na rozdíl od Maďarska nebo Řecka), a už vůbec ne demonstrace násilné.

Ony se ty české xenofobní postoje podle všeho nepromítnou ani ve volebním výběru: z hlediska xenofobie to zatím vypadá, že výsledky do evropských voleb tady budou mnohem civilizovanější než v tzv. olivovníkovém pásu a možná povzbudivější než leckde v západní Evropě - kde ovšem na rozdíl od Česka žijí menšiny po milionech.

A pak jsem doplnil klišé, že jsme v rámci Evropy spíše neagresivní národ a od patnáctého století jsme na nikoho nezaútočili; a že naše největší „protestní hnutí“ se jmenuje ANO, což je zatím pořád lepší, než kdyby to bylo hnutí NE se zaťatou pěstí.

Stejně mne ovšem od pátku nepříjemně mrazí. Už jste se s tím, sociologové, někdy setkali? Nebo se to tady obecně ví?

Ilustrace:  Sanitka 2: Česko jako země divokých muslimů (viz texty Kamila Fily)