Diskutovaná dostavba Invalidovny neprošla architektonickou soutěží

Státní památkáři ukázali světu, jak bude za sedm let vypadat zrekonstruovaná karlínská Invalidovna. Rozlehlá barokní budova nedaleko pražského centra uprostřed oblíbené a rychle se měnící čtvrti dostane k jedné z vedlejších fasád přístavbu v podobě dvou velkých skleněných křídel. Návrh architekta Petra Hájka vypadá na realizacích odvážně a na sociálních sítích jej podle očekávání dostihla kritika. Mezi architekty je nicméně Hájek uznávaný tvůrce a odborné kruhy jeho návrh přijaly s mnohem větším pochopením. Dá se tedy čekat, že za sedm let bude mít Praha o jednu netradiční stavbu navíc a místní si na ni nakonec zvyknou. Víc nejistoty ale vyvolává jiná věc: významná dostavba na významné památce neprošla architektonickou soutěží.

S Invalidovnou hospodaří Národní památkový ústav (NPÚ), tedy organizace ministerstva kultury. Český stát si přitom v roce 2015 vytyčil cíl, že kde to jen půjde, tam bude architektonické soutěže vypisovat - podle všeobecně uznávané logiky, že veřejná soutěž je nejspolehlivější cesta ke kvalitním stavbám. Rekonstrukce barokního skvostu v ceně dvou miliard korun, která může proměnit tvář celé čtvrti hlavního města, a navíc přímo v režii památkářů, kteří získají s přestavbou i nové sídlo, je přesně případ, o kterém pět let starý dokument s názvem Politika architektury a stavební kultury České republiky mluví.

“U které jiné veřejné stavby už by měl stát postupovat tak, jak má, a podle vlastních pravidel? Takže vypsat veřejnou architektonickou soutěž?” ptá se řečnicky architekt Miroslav Vodák ze sdružení CBArchitektura, které se architektonickým soutěžím (a jejich kladům) dlouhodobě věnuje.

NPÚ to ale udělal jinak. Přímo oslovil čtyři architektonické kanceláře, které považoval za renomované (Hájek Architekti, AP Ateliér J. Pleskota, Ateliér RAW a Masák&Partner) - a vybral návrh podle ceny, jak říká mluvčí Ústavu Jana Hartmanová. Hlavním důvodem byl podle ní čas. Když památkáři v roce 2018 budovu přebírali od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, zavázali se, že do deseti let ji zrekonstruují. To je hodně šibeniční termín, plánovaná rekonstrukce má skončit v roce 2027, tedy jen rok od konce lhůty. “Pokud bychom ji nedodrželi, dle platné smlouvy má úřad právo převzít hospodaření k Invalidovně, a NPÚ tak zbavit práva hospodaření s tímto státním majetkem,” říká Jana Hartmanová. Na otázku, proč jeden státní subjekt ukládá druhému státnímu subjektu tak přísné lhůty, když se navíc týkají budovy, kde není s čím spěchat, už neodpověděla.

Podle architekta Vodáka však NPÚ moc času neušetřil. “Připravit a vyhodnotit architektonickou soutěž je možné za šest měsíců. Výhoda je, že po soutěži už máte návrh i projekt připravený, protože se soutěží oboje najednou,” říká Vodák. “Když to NPÚ udělal takhle, musí ještě vypsat výběrové řízení na projektanta. A to trvá tři měsíce,” dodává s tím, že časová úspora, kvůli které Ústav nevypsal standardní soutěž, činí zhruba čtvrt roku.

NPÚ jeho odhady potvrzuje. Projektanta skutečně musí ještě vybrat, a protože to je zakázka v řádu milionů, bude dle zákona trvat tři měsíce. Což je zanedbatelný čas vzhledem k tomu, že práce mají celkem trvat deset let (NPÚ obnovuje budovu už od roku 2018 mimo rámec nového projektu).

Úřad se hájí tím, že už jednou architektonickou soutěž zkusil při obnově hradu Bečov. Soutěž se jim ale nepovedla dobře vypsat - a tak “jsme kvůli průtahům zahájili obnovovací práce až po mnoha letech soutěžení a projektování”, říká mluvčí. V případě Invalidovny tedy neriskoval. Obejít se bez soutěže se prý památkářům naopak osvědčilo. Nechali tak opravit Národní muzeum i barokní hospitál v Kuksu.