S ročními odstupy vycházela na pokračování čtyřdílná próza, v níž Karol Sidon v kaftanu Chaima Cigana rozehrál mnohovrstevnatý příběh, proti němuž vypadá Calvinův Hrad zkřížených osudů jako partička prší. Svět vybujelý z kraje, „kde lišky dávají dobrou noc“, nepostrádá kulisy špionážního thrilleru ani příslovečné rozkročení mezi žánry. Tvůrčí formuli v myšlenkách jedné z postav „mimoděk“ prozrazuje vypravěč: „Nikdy však neslyšel, že by někdo s takovou invencí pospojoval témata, chronicky známá z okultní literatury a sci-fi, s informacemi převzatými ze života a z médií.“
Ponor do závěrečného Outsidera si tak žádá víc než letmé oživení předchozích dílů, ale odměnou je očistná, vtipná a intelektuálně podnětná četba. V rovině hledání smyslu lidského bytí totiž tetralogie nepředstavuje zásadní odklon od autorovy „nepseudonymní“ tvorby. Spíše naopak, v dílčích motivech a charakterech jednotlivých figurek se Sidonovo přemýšlení o životě odráží vzdáleněji, ale možná podstatněji než v jeho prvních a nejznámějších knihách, Snu o mně a Snu o mém otci.
Poodstoupení z veřejné role rabína a respektovaného tvůrce sebereflexivních textů neznamená, že by se Sidon vzdal hledačské polohy. Mezi bezmála dvěma tisíci stran rozpustilé hry s motivy i se čtenáři se zrcadlí autentické pátrání po rodinných kořenech i poněkud kacířské rozjímání nad židovskou tradicí. Autor za ciganovskými mimikry k tomu „pouze“ s gustem obrátil svěrací kazajku triviálních žánrů…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
