Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Redakce Dopisy

Dopisy

Druhý život Venduly V.

Respekt 14/2017

Je pravda, že národu, který zapomíná na svou temnou část historie, je souzeno prožít si ji znovu? Necítím se natolik zkušený, abych na to dokázal odpovědět. Každopádně moc děkuji za silný a čtivý příběh o slečně Vendulce Voglové, popsaný v Respektu Ondřejem Kundrou. Velice oceňuji, jak jsou zde kromě konkrétních lidských osudů obecně sepsány i historické okolnosti holokaustu v českých zemích. A jsem také moc rád, že hlavní hrdinka a také fotograf Jan Lukas došli po těžkých útrapách ke svému vlastnímu životnímu štěstí.

Vybavil se mi při tom paralelně známý příběh ze Starého zákona: Židé vyšli z Egypta do země svých předků – do Země zaslíbené. A po velmi dlouhém a namáhavém strádání v Sinajské poušti se jim to i podařilo. Kéž by svého vlastního životního štěstí dosáhl každý člověk na této planetě a nebránil v tom samém ani nikomu jinému.

Robert Berzkowitsch

Miloš Zeman brouzdal po internetu

Respekt 14/2017

V článku se vychází z hypotetických kyberohrožení a slovo je dáváno expertům na informační bezpečnost. Je zde ale aspekt i čistě obecně kriminální.

V trestním zákoníku je paragraf § 368 Neoznámení trestného činu stanovující v odst. 1: „Kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný spáchal trestný čin ... zneužití dítěte k výrobě pornografie (§ 193) ... bude potrestán odnětím svobody až na tři léta; stanoví-li tento zákon na některý z těchto trestných činů trest mírnější, bude potrestán oním trestem mírnějším.“

Vzhledem k tomu, že prezident republiky sám prohlásil, že dětské porno viděl, a že tuto věc s ním řešili i další pracovníci jeho kanceláře – a vyjadřoval se k tomu explicitně i jeho mluvčí Ovčáček, – je zde několik osob, které měly pod trestní sankcí povinnost o zneužívaných dětech v prezidentem sledovaném dětském pornu učinit trestní oznámení, ale neučinily tak.

Ani historka o Alabamě z toho nikoho nevyviňuje – v tomto paragrafu není podstatné, zda se ten trestný čin stal v naší jurisdikci, podstatné je, že to neoznámení bylo stran toho, co se stalo v Lánech, a toho, že měl prezident dětské porno, tedy materiál, k jehož výrobě bylo zneužito dítě.

V prezidentově blízkosti se tedy pohybuje několik spolupracovníků včetně prezidentova mluvčího, kteří by měli být za toto porušení zákona, kterého se dopustili neohlášením, trestně stíháni (prezidenta samotného se to do konce jeho mandátu netýká). To samo může být pro prezidentovu kancelář označeno za podstatné riziko.

Jiří Zlatuška

Sedět za virus

RESPEKT 15/2017

To, že někoho vědomě vydám hrozbě těžkého ublížení na zdraví, což je případ HIV, je bezohlednost vůči poškozeným, kteří jsou poškozenými z podstaty ohrožovacího trestného činu, tedy vědomého ohrožení. K autorovu výroku o tom, že přece žádné oběti nebyly, je třeba uvést, že na konci takového jednání opravdu poškození vždy existují, a mají dokonce možnost uplatnit svá práva u soudu. Rovněž je zcela bez významu, jestli dojde k eventuálnímu účinku – infekci HIV. Skutkovou podstatu trestného činu pachatel jednoduše naplní tím, že vědomě vydá osobu ohrožení touto infekcí, a dokud věda zcela jistě nepotvrdí, že při užívání současných léků není možné někoho nakazit, budeme se pořád bavit pouze o sníženém riziku. To je ale vskutku hodně málo, jedná-li se o tak závažné ohrožení lidského života. Bohužel autor ve svém článku rovinu práv poškozených a jejich ochranu zcela opomíjí.

Zároveň nezmiňuje, že se reálně policii a soudům nemůže podařit tyto trestné činy vyšetřit a odsoudit bez výpovědí a součinnosti poškozených. Bavit se pak o tom, že v jednom případě dostane pachatel pět let odnětí svobody a ve druhém podmínku, by mělo smysl jen v případě, že by autor čtenáře seznámil se všemi okolnostmi obou případů, tj. povahou a závažností trestného činu, způsobem provedení činu, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem. Například jestli nešlo o osobu, která se pohlavním stykem živí, nebo jestli k ohrožení nedošlo přímým úmyslem. Bez znalosti těchto skutečností jsou bohužel poslední dva odstavce článku jen mlácením prázdné slámy. To, jestli společnost nepřiměřeně stigmatizuje pacienty s HIV tím, že po nich požaduje, aby své potenciální sexuální partnery informovali o svém zdravotním stavu, když si zrovna nechtějí vzít kondom, nechávám na zhodnocení každého z nás. Osobně si myslím, že mám za své jednání odpovědnost vůči ostatním a má svoboda končí tam, kde začíná svoboda jiného.

Jan Nevyjel

Kdo zařadí zpátečku?

Respekt 15/2017

Jste to vy a váš liberální fanatismus tolerance k evidentnímu zlu, který žádá evropskou spolupráci na faktické přípravě ke genocidě evropského obyvatelstva. Angela Merkel a spol. vytváří Evropu „dvojího lidu“. Možná byste se měli v Respektu konečně zamyslet, jestli tímto náhodou Západ fakticky nevytváří „svět podle Hitlera“, jak jej postuloval on sám ve své nacistické ideologii. A na tom bychom měli spolupracovat? Svět podle Hitlera má konkrétní faktické atributy, proč je neporovnáte s islámem? Proč neporovnáte míru konzistentnosti mezi násilnými atributy teorie islámu a jeho dnešní praxí? Bojíte se, že najdete něco, co nechcete slyšet? Pak raději žijete ve lži. I o tom mluvil pan Petr Fischer.

Miroslav Krejčí

Ač nemohu zcela souhlasit s formou, jakou pan Fischer svou kritiku podává (jeho zmínka o vašem týdeníku mi přijde spíše jako ne úplně férové osočení než jako snaha o dialog s vámi), chci vám říci, že si nejsem úplně jist, zda jste vystihli jádro jeho výtky vůči všem „miniklubům“, do kterých řadí i vás. Chápu-li p. Fischera správně, hlavní problém těchto miniklubů spočívá v tom, že jejich členové nejsou ochotni jít do skutečně otevřeného dialogu s ostatními, neboť tento dialog vyžaduje, aby dali všanc hodnoty, které uznávají. Aby připustili, že tyto hodnoty nejsou všespásné a že je možné jimi otřást, nebo je dokonce zbourat. Řekl bych tedy, že panu Fischerovi nejde ani tak o to, jaké hodnoty uznáváte, ale o to, jak se s nimi odvážíte naložit – buď se jich člověk může držet, což ho však vystavuje izolaci v jeho miniklubu, nebo se může odvážit jít se svými hodnotami do upřímného dialogu s cizím i za cenu rizika, že jeho hodnoty neobstojí nebo že je dialog promění.

Jan Sácký, student

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte