„A víte, proč se tady ve Vídni říká, že Jugoši smrdí rybinou?“ zeptala se nás kolegyně u oběda. Teta jí vyprávěla, jak spolu s dalšími přistěhovalci z Jugoslávie začínali v šedesátých letech pracovat v rybičkárně v Simmeringu a neměli tam sprchy. Pak jeli tramvají číslo šest domů, smrděli rybami, octem a cibulí a starousedlíci je kvůli tomu začali pomlouvat. Nádherná kombinace!
Chodíme každou druhou středu v měsíci s kolegy z univerzity na oběd a téma cizinců se nám do hovoru vloudí často, protože asi polovina z nás nemá rakouské kořeny. Tentokrát se nám do hovoru dostalo kvůli padesátému výročí tzv. verbovací smlouvy s Tureckem. „Raabova-Olahova dohoda“, nazvaná podle tehdejšího šéfa hospodářské komory Julia Raaba a předáka svazu odborů Franze Olaha, byla podepsána 15. května 1964 a byla prezentována jako konsenzus napříč politickým spektrem, který pomůže rakouské ekonomice.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 57 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
